Průmyslově zpracované potraviny zvyšují riziko rakoviny!

Autor Michael Pollan vymyslel skvělé motto: „Jezte jídlo. Ne moc. Hlavně rostliny.“ Výrazem „jíst jídlo“ myslel skutečné jídlo – tedy potraviny, které by poznali i naši prarodiče.

Skutečné jídlo je samozřejmě možné zpracovat. Čaj, káva, sýr… Zpracování základních ingrediencí starodávnými metodami (například fermentací) je může proměnit v lahodné a zdravé potraviny.

Avšak to je něco zcela jiného než vysoce průmyslové zpracování. Při něm je skutečný obsah potravinových složek minimální. Ty jsou vyrobeny ve výrobních závodech a jsou definovány jako „přípravky vyrobené převážně nebo zcela z látek pocházejících z potravin a přísad“.

V dřívějších dobách byli pekaři, mlynáři a výrobci sýrů, kteří šidili své potraviny, vláčeni ulicemi a připoutáni řetězy ve skladech, kam mohl kdokoliv přijít a házet na ně tento šizený odpad. V současnosti jsou však korporace, které falšují potraviny a jejichž jediným motivem je zisk, jedny z největších a nejbohatších na planetě.

Co se tedy vlastně děje, že dochází k takovým závěrům ohledně rizika rozvoje rakoviny? Pravdou je, že se přesně neví. Někteří se domnívají, že se musí jednat o specifickou složku obsaženou v toxické směsi, která se používá do instantních nudlí, zpracovaného chleba, „trvanlivých hotových jídel“, dortů a cukrovinek či perlivých nápojů. Stačí tedy tuto složku najít, odstranit ji a vše bude v pořádku. Ale o jakou složku se jedná? Jde o aditiva, zvýrazňovače chuti, barviva, konzervanty, emulgátory, cukry, levné tuky…?

Já předpokládám, že pouze jediná smrtící střela je jen chabou možností… Ale opravdu nějaký typ odpojeného myšlení předpokládá, že byly tyto průmyslové potraviny někdy v pořádku? Honba za jedinou toxickou složkou namísto synergického vztahu mezi nimi všemi a přirozeným lidským tělem zakrývá škody způsobené velkým potravinářským průmyslem.

A rakovina je samozřejmě jen jedním z možných následků. Co pak obezita, diabetes a demence, srdeční onemocnění, deprese a úzkosti – neustále narůstající chronické nemoci, které ochromují populaci vyznávající moderní západní životní styl?

Takže… Vím, že nosím dříví do lesa, ale… Vraťme se k jedinečnosti přírodních potravin udržitelným způsobem pěstovaných, s láskou připravených, a udělejme vše, co můžeme, abychom dostali veškerý tento průmyslově zpracovaný brak ze supermarketů, nemocnic (!) a škol.

Autor: Peter Deadman