Co ptáci neznají - strach z výšek a jak na něj

Historické popisy strachu z výšek pocházejí již z čínského a římského starověku. V 80. kapitole knihy Huangdi Neijing Lingshu, která je součástí „Vnitřní knihy Žlutého císaře“– napsané mezi 2. stoletím př. n. l. a 2. stoletím n. l. – císař Huang Di popsal, jak se často cítil nepříjemně a zmateně, když vystupoval na vyhlídkovou plošinu strážní věže. O strachu z výšek se lze dočíst i v antických římských textech. Livius (59 př. n. l. - 17 n. l.) ve svém díle „Ab urbe condita“ popisuje, že vojáci padali z vysokých žebříků, když se snažili překonat městské hradby, které bránily dobytí Kartága.

V současnosti se akrofobie definuje jako odborné označení pro extrémní nebo neopodstatněný strach z výšek či hloubek.  Jedná se o jedno z psychických onemocnění řazených mezi tzv. specifické fobie. Akrofobie je považována za jednu z nejčastějších fobií na světě, podle různých studií jí trpí asi 6–10 % celkové populace, přičemž ženy postihuje dvakrát více než muže. Je normální mít určité obavy z výšek, zejména pokud jsou tyto výšky extrémní nebo nestabilní. Akrofobie ale zahrnuje mnohem výraznější a destruktivní strach, který může ovlivnit schopnost člověka fungovat v každodenním životě.

Když člověk začne vnímat, že je vysoko nad zemí, často u něho nastává pocit úzkosti a paniky. Instinktivně se snaží něčeho přidržet, nedůvěřuje vlastnímu smyslu pro rovnováhu, okamžitě začne slézat nebo si klekat na kolena. Zažívá nadměrný a intenzivní strach, který je neúměrný skutečnému ohrožení. Fyzické příznaky akrofobie jsou podobné jako u jiných specifických fobií a mohou zahrnovat bolest na hrudi, závratě, nevolnost, zrychlený srdeční tep nebo dušnost.

Pokud trpíte akrofobií, pravděpodobně se začnete bát situací, které by vás mohly přimět k pobytu na vyvýšených místech. Toto vyhýbání se výškám, ale může narušit i schopnost fungovat v každodenním životě. Kvůli extrémnímu strachu můžete například přestat chodit do školy, do práce, navštěvovat přátele nebo opouštět domov. Největším nebezpečím, které většina fobií představuje, je riziko omezení běžného života a aktivit, s cílem vyhnout se obávané situaci. Akrofobie je však neobvyklá v tom, že záchvat paniky ve výšce nad zemí může skutečně vést k představovanému nebezpečí.

Pokud člověk vyhledá lékařskou péči, léčba akrofobie obvykle zahrnuje kombinaci kognitivně-behaviorální terapie a expoziční terapie, případně i uklidňující léky na předpis. Ty ale mohou mít vedlejší účinky a nastartovat závislost. TČM a akupunktura nabízejí přírodní prostředky proti záchvatům paniky, které rychle zabírají; mnoho pacientů se začne cítit lépe již po prvním ošetření. Podle TČM strach způsobuje, že se čchi, životní energie, která proudí tělem, pohybuje směrem dolů; to způsobuje pocity lehké závratě a dezorientace. Strach souvisí s ledvinami, které se podílejí na uvolňování adrenalinu a kortizolu v reakci na stresory, obavy se vztahují ke slezině. Po důkladné konzultaci může lékař akupunktury vybrat body, které budou působit na příslušné orgánové systémy, aby podpořily plynulý tok čchi. Bylo prokázáno, že akupunkturní léčba pomáhá vyrovnávat hladiny kortizolu a serotoninu, což pomůže vyrovnat emoční stav a regulovat stresové reakce organismu.

Jedním z moderních způsobů léčby akrofobie je i využití virtuální reality. Virtuální léčba využívá animovaného avatara, který trénuje pacienty ve virtuální výšce. Animovaný poradce provádí pacienta např. desetipatrovým virtuálním kancelářským komplexem. V každém poschodí uživatel vykonává úlohy určené na otestování a odbourání svého strachu. Jde tedy o nový terapeutický program, který pomáhá lidem prostřednictvím různých aktivit a úkolů ve virtuálním světě překonat svůj strach. Mnoho pacientů už potvrdilo efektivitu této léčby.

Důležitou součástí léčby je i relaxace. Existuje mnoho úprav životního stylu a relaxačních strategií, které mohou hrát roli při zmírňování příznaků akrofobie. Praktikování jógy, hluboké dýchání, meditace nebo progresivní svalové relaxace vám mohou pomoci zvládnout stres, úzkost a obavy. Pomoci může i pravidelné cvičení.