Dynamika mezi člověkem a přírodou

Veškeré životní procesy, a to jak ty vesmírné, tak ty tělesné, se řídí zákonitostmi jin a jang. Fáze rození a umírání, růstu a stlačování, světla a temnoty. Nic z toho nelze zastavit. Stejně jako roční období má svá rození a umírání, tak naše těla těmto principům podléhají. A pokud se pohybujeme v rytmu, nestojí nás to žádnou námahu. Pokud však dynamiku mezi námi a všemi přírodními cykly narušíme, začne to být namáhavé a dříve nebo později to povede k hlubší disharmonii, kterou za nějaký čas můžeme nazvat nemoc.

Přeměna jin a jang by měla být v neustálé rovnováze. Jeden prvek by nikdy neměl převládat nad druhým. V zimě, která náleží jin a jin v ní převládá, musíme chránit svůj jang. V létě, kdy převládá jang, musíme chránit a nevyčerpávat svou jin. Co přesně to znamená v praxi?

Zima jako období jin představuje určitou temnotu, ukončení, hloubání. Je popisována jako doba zavřených dveří a hlídání pokladu. Znamená to, že příroda stáhla všechny své energie do hlubin země a čeká na dobu, kdy bude moci otevřít pomyslné dveře. Stejně tak by to měla udělat naše těla. Stáhnout energii ke kořenům, což jsou v našem případě ledviny a nechat ji tam uskladněnou do jara, kdy může pomalu začít podléhat pučícímu jangu a vykukovat na povrch. Pokud toto neděláme, vzpíráme se přirozenému běhu věcí, čímž se vyčerpáváme a onemocníme častěji, než ten, kdo tančí ve stejném rytmu.

Jaro

Nevystavujte svá těla větru a chladu příliš brzy. Energie čchi je ještě zesláblá ze zimy a lehce pustí do těla škodlivinu. Zaměřte se na své emoce a vypusťte je ven. Jaro přináleží prvku dřeva a játrům, které kromě toho, že zpracovávají naši potravu, tak také veškeré emoce. Je důležité se co nejvíce uvolnit a zklidnit. Nechat proudit. Stejně tak, jak bříza nechá proudit svoji mízu. V naší kultuře je bříza symbolem jara a nového začátku. Jakmile spustila mízu, začaly se prodlužovat dny a příroda se začala budit. Není náhodou, že na Hromnice ženy vyháněly zimu pomocí košťat z březových větviček. Často u toho křičely. Z toho pak vznikl i obrázek čarodějnice s koštětem. Křik je však na jaře velmi ozdravný a dle TČM přináleží tento zvukový projev právě játrům.

Léto

Léto je o radosti, dlouhých dnech a zpěvu. Sluníčko nám rozhodně zlepšuje náladu, ale také přináší vlhko a horko. Pokud se mu vystavujeme nadměrně, může se stát patologické (úpal apod.). Pro muže platí důležité upozornění, a to nesportovat v poledním horku. Muži jsou svojí dynamikou jang, léto je jang a poledne je nejvyšší jang. Příliš horkosti může vést k poškozování srdce, a to často i tomu fatálnímu.

Dle TČM létu přináleží energie ohně. Stejně to najdeme i v naší kultuře. Pokud budeme naslouchat hloubce své duše, můžeme si sestavit obraz toho, jak se kdysi slavilo. Především letní slunovrat, který je vrcholem ohnivého období, se slavil zapálenými hranicemi, probíháním ohněm nebo kutálením ohnivých kol z kopců.

Babí léto

Dozrává obilí, příroda přináší bobule, ovoce a silné léčivé byliny. Jemná vlákna klouzavě poletují vzduchem a visí na větvích. Je to takové zvláštní období, kterému vládne element Země. Ta má svůj čas v každém mezidobí přechodu, ale babí léto je pro ni specifické.

Je to také čas na otužování. Je to období, kdy se z horkého léta máme připravit na chladný a suchý podzim. I pokud patříte mezi slabší konstituce a trend otužování se vám ani trochu nelíbí, tak v tomto období (cca do podzimní rovnodennosti) se nemusíte bát. A třeba si ráno jen opláchněte obličej studenou vodou.

Babí léto symbolizuje končící plodný rok, západ slunce v rudém žáru a připravuje na sklizeň.

Podzim

Samhain, Halloween, Dušičky, to vše známe z naší kultury velmi dobře. Čínská medicína má také své svátky „mrtvých“, stejně tak jako každá kultura. A zajisté není náhodou, že spadají do období podzimu, kterému vládne kov a jeho orgány plíce a tlusté střevo. Emocí plic FEI je totiž smutek. Ale pozor, to neznamená, že svátky mrtvých musí být smutné. Je to spíše naopak. Je to čas zastavení se a ukončení něčeho, co na jaře zase může začít proudit. Zeleň a její životní síla se pomalu ukládá do hlubin a zářící slunce chladne. Což vede ke smutku, kterému však není radno podléhat. I naše těla by se měla pomalu zpomalovat, začít ukládat energii ke kořenům.

Zima

Nevyčerpávejte se nadměrným pohybem, který vede k velkému pocení. Co nejméně se vystavujte chladu. Naopak se zahřívejte, a to hlavně v oblasti beder. Uklidněte myšlenky a ponořte se do hloubek své mysli, i když to může být někdy nepříjemné.

Pokud bychom měli shrnout teorii čínské medicíny, tak je to její usilování o to, aby v těle nezískali převahu jin ani jang. Stejně tak, aby jejich přeměna byla plynulá a přirozená. K tomu vyvinuli několik technik, ke kterým patří čchi kung, akupunktura, meditace nebo dietetika, do které řadíme i práci s bylinami (fytoterapie).

Jednotlivá období v roce jsem se snažila popsat i v našem evropském kulturním kontextu, protože je velmi podobný tomu čínskému. Není to tedy o tom, že praktikováním technik čínské medicíny dělá člověk něco nepřirozeného. Je to spíše o objevování kořenů, které jsme překotným průmyslovým vývojem a zásahy církve ztratili.

Přirozené vyladění jin a jang představuje i sexuální kontakt mezi mužem a ženou. Muži jsou principiálně jang a ženy jin, při vzájemné a vědomé výměně energií tak mohou oba dosáhnout větší harmonie. Sexuální kontakt může mít i hlubokou duchovní úroveň a může zahrnovat i přeměnu negativní energie na výživnou (pozitivní). Nicméně tento kontakt musí být veden velmi vědomě, protože jinak to končí tak, že si muž v ženě „odkládá“. To pak často vytváří „jangovou horkost“ v celém spodním ohništi.

Velmi důležité je respektovat také svůj vlastní životní rytmus. Každý z nás má v sobě určitou dynamiku, v které tančí od narození. Budeme-li nutit jakýkoliv hudební nástroj, aby vydával zvuky, které pro něj nejsou přirozené, rozbijeme ho. Naše těla jsou takovým hudebním nástrojem, na který se musíme naučit správně hrát. Dojde-li k nemoci, je nutné se vrátit do svého přirozeného rytmu, který bude ladit i s přírodou kolem nás. Zde neexistuje jiná rada, než se naučit naladit se sám na sebe a najít svůj přirozený tanec.