Příliš hygieny škodí

Jisté je, že stoupající úroveň hygieny znamenala konec, nebo alespoň výrazné omezení, mnoha onemocnění. Rozvoj městské kanalizace, filtrace pitných zdrojů, dezinfekce chirurgických nástrojů, to vše zachránilo mnoho životů. Nicméně, jak se úroveň hygieny zvyšovala a pomáhala nám v podpoře zdraví, přišlo období zlomu, pro které platí heslo „všeho moc škodí“.  A tak jako se proměňuje yin a yang, přerostlo málo v mnoho.

Začalo to nenápadně, umýt si ruce po záchodě, umýt si ruce před jídlem, sprchovat se každý den. Nejprve se zapojovala čistá voda, později přibylo mýdlo, a nakonec různé variace dezinfekcí. Vrcholem „hygienizmu“ se stalo období COVIDu.

Pokud to s hygienou přeháníme, dějí se dvě zásadní věci. Častým mytím, a především používáním chemie pro očistu, smýváme kromě nepřátel z těla i neviditelné přátele. Díky tomu se mění kvalita naší kůže, její pružnost, odolnost, vitalita. Podstatně horší je, že kvůli nadměrné hygieně slábne i naše Wei Qi, naše obranná obálka těla, a kvůli tomu se viry a bakterie mohou dostávat snadněji do hlubších vrstev našich těl. Jak je to možné? Inu, když armáda netrénuje, leniví. Můžeme to sledovat na spoustě příkladů. Pokud máme horší kvalitu zraku a nosíme neustále brýle, zrak leniví víc a víc a my musíme přidávat dioptrie. Pokud bereme hormony na onemocnění štítné žlázy, ta pak nemá potřebu vyrábět vlastní a my jen zvyšujeme dávky a takto by se dalo pokračovat dál. Špína, to je spousta potvůrek, na kterých může naše Wei Qi relativně bezpečně trénovat a udržovat se v kondici. Tak jednoduché to je.

A kde jsou tedy ty hranice? Pro každého někde jinde. Je dobré si uvědomit, kde je máme a zkusit je posouvat, hrát si s nimi. Věřte, může to být i docela zábava. Jak to mám já a moje rodina? Zkusím vám to otevřeně popsat. Především rozlišuji tzv. pracovní a osobní hygienu. A tady budu psát o té osobní, protože to je ta pro mě autentická. V práci je pro mě samozřejmostí, že si umývám ruce po každé akupunktuře, koneckonců tím smývám ze sebe i energie klienta. Doma, tam je to naopak.

Pokud nepracuji fyzicky a přes den se moc nepotím, nemám potřebu se ten daný den sprchovat. Nebo se jen rychle osprchuji čistou vodou, bez mýdel, včetně těch přírodních. Smrdí váš pot? Pak nepomůže ani miliontá sprcha. Je třeba se očistit zevnitř.  Rozhodně si ani nemyji ruce po každém vyčůrání. Často to je v přírodě, kde ani ta možnost není. A víte, jak to je – moč přece dezinfikuje 😊 Pokud nemám ruce od hlíny, betonu nebo něčeho podobného, nemyji se ani před jídlem. Když to shrnu, myji se jen když je to opravdu třeba a když vnímám, že je to žádoucí. V případech, když jsem špinavý jak dobytek, anebo v případech společenských, třeba když máme se ženou hezký večer.

A přesně takto vedeme naše děti. Od narození jsou zvyklé se hrabat v písku, hlíně, blátu. Za svůj zatím krátký život už ochutnaly kdeco z přírody. U nás neplatí povinnost nejprve k umyvadlu a pak ke stolu. Máš namáchané tričko? Není třeba si brát čisté, když se jde do lesa. Snažíme se děti vychovávat přirozeně a stejně tak přirozeně posilovat jejich imunitu. A když vidím, jak jsou zdravé, myslím, že jdeme správnou cestou. A ne, neřekl bych, že jsme chodící smradlavé špindíry, prostě se myjeme tak, jak je to třeba a ne tak, jak vyžaduje klasická výchova a společenské zvyky.

Je něco, co bych vám mohl doporučit na závěr? Ano, umažte se!

Autor: Ing. Martin Janouch