Líbí se Vám projekt Cesta Želvy? Podpořte ho, ať se může dál rozvíjet!
Videorozhovor s Vlastimilem Vondruškou
Rozhovor s Janou Dedkovou: Vždy se mi líbil systém rodinných lékařů
3 min
Moudrá želva
Obsah
Rozhovor s přední terapeutkou tradiční čínské medicíny, Janou Dedkovou, neprobíhal kupodivu v Ostravě, kde provozuje svou praxi, ale v centru staré Prahy. Seděli jsme na zahrádce kavárny na pražské Kampě a dívali se na davy lidí proudících po Karlově mostě. A povídali jsme si. O tom, jak vnímá čínskou medicínu a velkou zemi, ve které vznikla. O tom, jak se k ní chodí léčit celé rodiny. A také o životě a věčné otázce, jestli je lepší o něm přemýšlet, nebo ho zkrátka naplno žít.
Co na TCM považujete za nejvíc vzrušující?
Proces uzdravování – je to cesta od hledání střípků, které člověka ovlivnily až po konečné řešení. Které je opět cestou k návratu ke zdraví…
Co vás na TCM kdy zklamalo?
Jelikož ještě neumím vše a ani nikdy umět nebudu, nezklamalo mne nic…
V jakém stavu je podle vašeho názoru povědomí o TCM v ČR?
Pro lidi, kteří hledají odpovědi dobré.
V jakém stavu je podle vašeho názoru vzdělávání v oboru TCM u nás?
Velmi dobré, v dnešní on-line době i velmi dobře dostupné. Ale já když jsem končila základní studium, řekl nám náš profesor: „a teď se teprve začnete učit“. Chtělo se mi smát, ale opravdu celých 13 let od té doby se stále učím a objevuji.
Myslíte, že TCM má u nás dost prostoru v klasických médiích?
Určitě ne. Ale co podstatné má?
Na co z toho, čeho jste v tomhle oboru dosáhla, jste osobně nejvíc hrdá?
Na svou praxi. Vždy se mi líbil systém rodinných lékařů. Ke mně chodí celé rodiny. Ví, že s akutní nemoci, úrazy mohou přijít hned. Všichni mají doma základní kapičky, wany, houby. Takže často stačí jen zavolat a poradím dávkování. A tak si svoje rýmečky, teploty, bolesti v krku, kašle léčí v pohodlí domova…
Jakou další výzvu či cíl v tomhle oboru máte před sebou? Na co se v této souvislosti nejvíc těšíte?
Nemám příliš ráda výzvy. Nebo možná jen to slovo? Mám ráda harmonii, málo co v životě se dá uspěchat. A tak mou výzvou je každý nový pacient, který se přišel uzdravit.
Jakou knihu bych si měl přečíst, nebo jaký kurz by měl absolvovat, aby se mi změnil život k lepšímu a stal se jednou velkou platformou pro pozorování života? Já se tohle učím celý život a moc jsem nepokročil…
Moc ráda čtu, ale disciplínu život se z nich podle mne naučit nedá. Člověk musí především poznat sám sebe, naučit se si rozumět. Často si přiznat chyby, poučit se z nich a jít dál. Milovat život, lidi a sám sebe. Já život nepozoruji, ale žiju.
Jak má člověk poznat, u koho je dobré studovat a u koho je dobré se léčit? Jak má laik rozlišit mezi skutečnými mistry TCM a těmi, kteří si na to jen, s dovolením, hrají?
Studovat bych šla tam, kde studoval můj terapeut a já jsem spokojená s jeho praxí. A určitě základní studium musí trvat minimálně 3 roky. Ale i tam se Vám nemusí líbit. Netrápit se někde, kde necítíte dobrou energii. Vědomosti nejsou všechno.
Kdo je v téhle oblasti vaším největším vzorem?
MUDr. Štefánia Ebenová. Studnice znalostí. Ale hlavně člověk, který neztratil pokoru k lidem i oboru.
Vždycky jsem chtěl vědět, jestli terapeut TCM dokáže léčit sám sebe? Mnoho západních lékařů říká, že to sami na sobě moc neumějí…
Nikdo Vás nezná lépe než Vy sám. Nasadit si správnou bylinnou směs, by terapeut měl umět.
Kdyby se někdo rozhodoval, že se vydá cestou TCM, začne ji studovat, začne podle ní žít, začne třeba v budoucnu také léčit lidi… co byste takovému člověku řekla, aby se dobře rozhodl a svého výběru pak nelitoval?
Pokud poslouchá sám sebe, svou intuici neudělá chybu. A i když pak obor opustí, určitě studium nebylo promarněným časem.
Může člověk žít životem dle tradiční čínské medicíny, věnovat tomuto oboru veškerou duševní aktivitu, být toho plný… ale zároveň se nijak zvlášť nezajímat o Čínu jako takovou, ať už historickou či dnešní, neučit se čínsky apod.? Je možné být TCM člověkem, ale nestát se u toho „tak trochu Číňanem“?
Zlomem pro mne byla první stáž v Číně v rove 2009. Od té doby Čínu miluji. Jídlo, které je nejrozmanitější na světě. Obyčejní lidé v nemocnicích, kteří věří a ctí své lékaře. Lékaři, kteří jsou pokorní k lidem i životu. Velmi si vážili našeho zájmu o „jejich“ medicínu. Na ulicích se usmívali na „dlouhé nosy“, tak se v překladu říká bělochům. Tolik žádostí o společnou fotku, jako na čínské zdi, už asi nikde jinde nedostanu. Lidé tančící v parku i na ulici. Tančila jsem v Nan Jingu, Šanghaji
i Hongonku. V Šangaji jsme zastavili dopravu, jelikož 3 bílé dámy a čínský taneční mistr, tančící na Michaela Jacksona se přece jenom nevidí každý den… Na každém kousku zeleně se cvičí. Před domy staří lidé hrají šachy, dámu. Sportovní stadiony kde opravdu i 80tiletí důchodci hráli ping pong, jako Maruška Hrachová. Tohle je pro mne Čína. Lidé, které jsem potkala, chutě, které jsem ochutnala.
A radost, kterou jsem cítila.
Jaké to je, dělat to, co děláte, čili léčit lidi, vzdělávat je v oboru péče o vlastní zdraví, lépe pracovat se svou energií apod. Dává vám to nějaký vnitřní pocit klidu, nebo je to, hloupě řečeno, podnikatelský stres jako každý jiný?
Je to radost a naplnění.
Poradíte mi jednu jedinou věc, kterou mám začít dělat, a která mi změní život k lepšímu, to abych byl zdravější, žil déle a žil harmoničtěji, pokud to v dnešní době vůbec lze?
Hledejte na všem jen to dobré a budete mít dobrý život.
Co byste vzkázala, nebo popřála čtenářům a členům klubu Cesty želvy?
Aby jim Cesta želvy pomohla na jejich Cestě života.
Milan Schirlo 
Radim Jakeš 
