Velká čínská zeď: Příběh největšího stavitelského zázraku světa

Velká čínská zeď Changcheng 长城 vznikala po staletích, ale její nejslavnější části byly postaveny za dynastie Ming 明 (1368–1644). Celková délka zdi, včetně příkopů, hor a přirozených překážek, přesahuje 21 000 kilometrů. Jejím hlavním účelem bylo chránit Říši středu Zhongguo 中国 před nájezdy nomádských kmenů z Mongolska a Mandžuska.

Byla to výstavba monumentální i krutá. Miliony dělníků, vojáků a vězňů pracovaly v nelidských podmínkách, často bez návratu. Zeď si vyžádala tolik životů, že se často nazývá nejdelším hřbitovem světa.

Mezi četné legendy, které Velkou zeď provázejí, patří příběh Meng Jiangnü 孟姜女. Její manžel byl odveden na stavbu a nikdy se nevrátil. Když jej šla hledat, dozvěděla se o jeho smrti. Plakala tak bolestně, že se kus zdi zhroutil a odhalil jeho tělo. Tento příběh je nejen symbolem lásky a oddanosti, ale i připomínkou lidské ceny, kterou zeď stála.

Velká zeď se vine pouští Gobi, stoupá po špičatých hřebenech hor i klesá do hlubokých úžlabin. Nejzachovalejší a turisty nejnavštěvovanější úsek je Badaling 八达岭, vzdálený necelou hodinu cesty od Pekingu. Procházka po zdi je pohodlná, cesta je upravená, ale také velmi přeplněná.

Pokud chcete zažít pravou atmosféru zdi, doporučuji Mutianyu 慕田峪. Je zde klidněji, zeď se vine lesy a po ránu je často zahalena mlhou. Jinshan 金山 překvapí svou strmostí a dramatičností, zatímco Simatai 司马台 a Jiankou 箭口jsou části pro zkušenější poutníky a fotografy, kteří hledají syrovou, přírodní podobu zdi.

Naopak oblast Shanhaiguan 山海关, kde zeď symbolicky končí a setkává se s mořem, nese název „Místo, kde zeď potkává oceán“.

Velká zeď měla vojenskou funkci. Byly zde umístěny strážní věže, odkud se pomocí ohně a kouře předávaly zprávy. Dnes je Velká zeď turistickým magnetem a symbolem Číny stejně jako panda nebo čaj. Pro Číňany je znakem kulturní identity, pro zbytek světa symbolem lidské vůle. Je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1987.

Když jsem kráčela po opuštěnějším úseku Jiankou, slyšela jsem jen větrný šum stromů a svůj dech. Byla jsem sama. A právě v té samotě jsem porozuměla Číně víc než z knih. Velká zeď není jen turistická trasa. Je to časová osa, po které lze kráčet a v každém kameni hledat otisk lidské důvěry i bolesti.

Ačkoliv Čína má stovky jiných, kulturně bohatších památek, které zůstávají mimo hlavní turistické trasy, Velká zeď si udržuje svou slávu právě proto, že představuje spojnici mezi minulostí a dneškem, snem a realitou, Číňanem a světovým cestovatelem.

Když jsem sjížděla dolů na bobové dráze v Mutianyu, měla jsem pocit, že opouštím nejen horu, ale kus něčeho většího, co se dotýká lidské vůle a snahy něco zanechat. Nejen zeď, ale dějiny samé.

Závěrem bych vám poskytla několik rad, které by mi bývaly pomohly při mých cestách.

Kdy jet?

• Nejlepší období pro návštěvu je jaro (duben–květen) a podzim (září–říjen).
• Letní měsíce jsou horké a přeplněné, v zimě může být cesta kluzká, ale zasněžená zeď má své kouzlo.

Co si vzít s sebou?

• Pohodlnou obuv s pevnou podrážkou, dostatek vody, pokrývku hlavy a vrstvené oblečení.
• Některé úseky jsou velmi strmé. Na jednotlivých úsecích není možné si koupit žádné občerstvení.

Jak se tam dostat?

• Z Pekingu je nejlepší využít oficiální turistické autobusy nebo vlak. Rovněž lze využít městskou dopravu, která vám zabere spoustu času, ale ušetří finance.

Vstupné a otevírací doba se liší podle lokality. Například Badaling bývá otevřen od 6:30 do 19:00, vstupné kolem 40–60 yuanů. Mutianyu i Simatai vyžadují mimo vstupu ještě zvláštní vstupenky na lanovku nebo sjezd.

Doporučuji vyhnout se víkendům a svátkům (zejména prvnímu týdnu v říjnu – 1. 10. založení ČLR – Číňané mají volno a tento čas věnují cestování a návštěvě rodiny). Na méně známých úsecích zvažte průvodce – některé části nejsou oficiálně otevřené a mohou být nebezpečné.

Po dni stráveném na zdi doporučuji ochutnat některé speciality regionální kuchyně. V okolí Mutianyu i Jinshanu narazíte na rustikální rodinné restaurace s tradičními pekingskými pokrmy. Ochutnejte například kaoya 烤鸭 (pekingská kachna), zhajiangmian 炸酱面 (nudle s masovou pastou) nebo místní variantu baozi 包子 (plněných knedlíčků). Po túře chutnají o to lépe.