České vánoční tradice

V tomto období se pamatovalo i na rostliny, ovocné stromy se oblévaly vodou, v níž se vařily nebo spařovaly moučníky. Prostě nezapomínalo se na nic a na nikoho, protože všichni, kteří jsou součástí přírody, v ní mají své místo.

Ale než usedneme k vánočnímu stolu, projděme v klidu prosincem a vyzkoušejte to letos se mnou možná trošku jinak.

Moje babička pocházela z Jilemnice a ze své domoviny si do Prahy přinesla i zvyky, které předala svým dětem a oni zase nám, a tak je dodržuji dodnes a doufám, že tyto zvyky si odnese do své rodiny i můj syn.

Důležité vždy bylo, aby na první adventní neděli bylo naklizeno a nazdobeno. Proto jsem před tímto obdobím, když jsem byla malá, s maminkou vyráběla papírové řetězy a ozdoby, abychom vyzdobily okna a dům těmito ozdůbkami.

Předvánoční půst není tak přísný jako ten před Velikonocemi, ale na Štědrý den se v hodně domácnostech dodržuje dodnes. Adventní půst byl pohyblivý v různých obdobích, kdysi začínal na sv. Martina, pak se držel od 15. listopadu, a nakonec se posunul na první adventní neděli. Nekonzumovalo se hlavně maso a alkohol. Upřednostňovala se sezónní zelenina, luštěniny a ovoce.

Letos první adventní neděle připadá na 3. prosince, a pokud jste se mnou poctivě vařili podle horoskopu, určitě již dávno máte doma naklizeno, takže vás to nemůže přivést do úzkých a už si jenom vyzdobíte své domy a byty. Nezapomeňte si letos koupit 4 svíčky, fialovou, červenou, růžovou a bílou. Protože letos, díky Cestě želvy, uděláme společně pár změn.

Tentokrát spadá první adventní neděle na předvečer svátku Barborky. Předvečer jejího svátku je spojen s věštbami, strašením a nadělováním. Tato nevinná dívka nakukovala v předvečer svého svátku do oken v bílé košilce se závojem, v levé ruce košík a od srdce rozdávala dětem ořechy, cukroví a těm zlobivým metličku. Pamatuji si, že babička měla vždy pro nás vnoučata nachystané oříšky a nějaké dobrůtky a vždy jsme na svatou Barborku na zahradě nařezali větvičky třešní a těšili se, že nám na Štědrý večer rozkvetou. Rozhodně jsme se sestřenkou byly na vdavky mladé, ale ta kvítka v zimě byla taková křehká a něžná, že jsme se na ně vždy těšily. A když jsem nevyhrála a nerozkvetla mi na Štědrý den, musela jsem za ní u babičky pít měsíc mléko, které neměla ráda.

Na první adventní neděli máme vyzdobeno a zapálíme si fialovou svíčku naděje. Svíčky bychom měli mít připravené tak, abychom je zapalovali proti směru hodinových ručiček. Abyste mohli udělat změnu, pořiďte si kulatý větší tácek na svíčky nebo starý talíř. Svíčky na něj poskládejte a ozdobte si ho a máte adventní koutek. Pro děti je to skvělá možnost se realizovat a vyzdobit místo kolem svíček kaštany, šiškami a větvičkami.

Je milé, když v tento čas navštívíte vánoční trh nebo koncert s vánočními písničkami. Možná to vaši bližní ocení více, když společně strávíte čas vánočně a nebudete běhat po dárcích. Osvětlená náměstí, tajemná místa, kterých máme u nás dost, ale i chrámy a kostely, koncertní síně, to vše je chvilka okamžiku, která se do paměti vašich nejbližších vryje mnohem hlouběji.

Pak nás čeká mikulášská nadílka, která dle některých historických pramenů byla poprvé v 10. století v Porýní. Od té doby prošla nadílka určitým vývojem, hlavně co se týká dárků, ale každopádně nadělování probíhá v předvečer svátku Mikuláše, tedy 5. prosince. Večer se ulice hemží čerty a anděly s Mikulášem. Rodiče si mě asi moc neoblíbí, protože v tomto měsíci je to už druhá nadílka a ta největší nás teprve čeká.

Druhou adventní neděli neboli bronzovou, která nás letos čeká 10. prosince, bychom měli věnovat pečení cukroví. Ale nepřehánějte to. A kdo nepeče, udělejte změnu a s dětmi vykrájejte pár kousků z lineckého těsta, nejlépe zvířátek, protože tak se to dělávalo, a provoňte si byt vánoční atmosférou. Večer si pak můžete vyprávět pohádky nebo staré příběhy a zapálit si červenou svíčku, která je tentokrát ve znamení lásky.

Třetí adventní neděle neboli stříbrná letos spadá na 17. prosince a je ve znamení setkávání a přátelství. Takže ne abyste doma pekli a uklízeli. Navštivte své přátele, vyrazte s nimi do města a projděte se a večer si v klidu doma zapalte růžovou svíčku, která je tentokrát ve znamení radosti.

My se takto scházíme v přírodě, neřeknu vám kde, protože tolik termosek se svařeným vínem bychom na pohoštění neměli, kdybyste náhodou dorazili. Procházíme se, pak z lavičky uděláme stůl jako na recepci, každý s sebou máme plecháček, termosku se svařeným vínem a domácí mňamku a povídáme si, prohříváme se svařeným vínem a pro děti vždy připravíme nějaké vánoční hry. Vyzkoušejte to, je to takové netradiční, veselé, předáme si drobné ručně připravené dárečky a večer se vracíme domů zapálit si další adventní svíčku.

Čtvrtá adventní neděle neboli zlatá je letos součástí Štědrého dne. 24. prosince si zapálíme čtvrtou bílou svíčku. Tato andělsky bílá vyjadřuje mír a pokoj. Při večeři pak na stole zapalujeme proti směru hodinových ručiček všechny čtyři svíčky. Stůl by měl být ozdoben větvičkami jehličnanů, něčím z mouky – tedy cukrovím nebo vánočkou a mísou s jablky a ořechy. Ta je důležitá na konec této slavnostní večeře, protože bez věštění by to v tento večer opravdu nešlo. Pod každý talíř se dávala mince a vždy měl být u stolu sudý počet lidí a místo mělo být připraveno pro náhodného strávníka, který zaklepal na dveře.

Na Štědrý den se většinou nesnídá, jenom v poledne se podle kraje a zvyklostí jedla polévka, zelná, fazolová. Někde se nejedlo vůbec a ke štědrovečerní večeři se zasedalo, když na nebi zazářila první hvězda.

Štědrovečerní večeře patřila v rámci roku k jedné z nejbohatších. Správně se mělo jíst devatero jídel, a i v těch nejchudších domácnostech dokázali těchto devět chodů vykouzlit.

Starobylá obřadní jídla byla opředena pověstmi a pověrami a měla v každém místě svůj význam, velmi často vycházela ze starých rituálů Slovanů a z uctívání boha slunce.

Kulatá hojná zrnka prosa byla symbolem bohatství. Proto se jáhly vařily, aby se v domácnosti udržely peníze.

Dalším obřadním jídlem starých Slovanů byl hrách, byl tak důležitý, že s ním v některých krajích svoji večeři začínali. Správně se připravoval po staročesku, nasladko. Ale v některých krajích se připravoval s kroupami nebo fazolkami, kysaným zelím apod.

Houby byly obřadní potravinou, takže ty na našem stole též nemohou chybět, buď v polévce, nebo v nákypu.

Česneku se u Slovanů připisovala zvláštní ochraňující a posilující moc. Mazaly se s ním chodidla pro pevné zdraví, křižovaly se s ním okna a dveře, aby do domu nepřišli zlí duchové.

Nesmělo chybět ani zelí, naše nejdůležitější potravina v zimě, alespoň lžíce, protože zelí mělo ochrannou a léčivou moc.

V Podkrkonoší se mezi devatero jídel podávala řepa, protože chránila proti svrabu.

Nesměla chybět jablka a ořechy, jimiž večeře vždy končila a hádal se z nich osud.

Na štědrovečerním stole nesmělo chybět kynuté těsto a jenom ty nejchudší rodiny ho nahrazovaly těstem bramborovým. Bylo důležité připravit něco z mouky, vánoční pečivo, vánočka, jablečník, štrůdl, vařené nebo pečené moučníky, vdolky, lívance s trnkami, jablky nebo hruškami či sladkými omáčkami, které se připravovaly ze sušeného ovoce, hlavně ze švestek, hrušek a jablek, opět podle kraje a možnosti jednotlivých rodin. Používalo se ovoce sušené, ze kterého se připravovaly vařené moučníky, zejména v chudších rodinách.

Med též patřil mezi jedno z obřadních jídel a měl být součástí devatera jídel.

Kdysi bývaly prvním chodem před polévkou oplatky s medem, někde s ořechy, jinde s bylinkami, někde do těsta zavinuli šípek nebo česnek.

Pak následovala polévka, většinou vodová s houbami – někde s krupkami, jinde s nudlemi, někde bramborová nebo jahelná s houbami, někde zelná s houbami. Někde se podávala hustší houbová omáčka s rozpíčky z chlebového těsta, kyselo s pečenými houbami, v bohatších rodinách nebo v krajích rybníkářských rybí nebo polévka z jiker.

Nejtradičnějším vánočním pokrmem byl kuba, který nechyběl ani v bohatších rodinách, kde se podávala ryba. V Podkrkonoší se podával hubník.

Další chod bývalo zelí, které se podávalo buď samotné nebo s hrachem, smaženou cibulkou, zapečené nebo v podobě zelňáků, opět záleželo na kraji.

Takže pokud si vše shrneme, stůl máme prostřený, talíře rozdané, mince pod nimi a co bychom měli servírovat podle starých tradic.

Jako první jídlo sušenky s medem s vlašským nebo lískovým oříškem. Doporučuji využít vykrájené linecké těsto, kde budete mít zvířátka a slepíte je rybízovou marmeládou, kterou smícháte s medem a posypete strouhanými oříšky. Případně můžete připravit lívanečky a rozvařit sušené švestky s medem a posypat oříšky.

Druhý chod pak můžeme podávat rybí polévku, polévku z jiker nebo houbovou či fazolovou s houbami, zelnou dle zvyklostí vaší rodiny. Polévka by hlavně měla být vodová, protože vás ještě čeká hodně chodů.

Třetí chod byl kuba, hubník či jáhelník, něco připraveného jako nádivka s houbami. Dává se na stůl a krájí na malé kostičky.

Čtvrtý chod pak hrášek v jakékoli podobě. Ale dám vám jeden tip na hráškovou pomazánku. Ta bude mít u vás určitě úspěch.

Co budete potřebovat: 1 plechovku sterilovaného hrášku, 1 lučinu nebo žervé, sůl, šťávu z 1 limetky, sůl, 5 lístků čerstvé máty, kapku oleje, 2 až 3 mrkve.

Jak na to: plechovku hrášku slijte a vyndejte z ní asi 15 hrášků na ozdobu. Zbytek dejte do mixéru a zakápněte olejem a rozmixujte, pak přidejte žervé, šťávu z limetky, sůl a mátu a promixujte.

Mrkev oloupejte a blanšírujte v osolené vodě asi 2 minuty, přidejte špetku kurkumy, pokud nebudete podávat dětem. Mrkev zchlaďte a nakrájejte na kolečka šikmo, jako byste krájeli veku. Naskládejte na talíř a hrachovou pomazánku můžete dát do pytlíku na zdobení dortů a nazdobte jednotlivé plátky mrkve. Ozdobte hráškem.

Pátý chod by měla být příloha k rybě či řízkům, tedy bramborový salát, brambory, zelňáky.

Šesté jídlo zelí opět v jakékoli podobě, kysané, kvašené, můžete připravit zelný salát s křenem, recept na něj naleznete v mém listopadovém vaření podle horoskopu.

Sedmé jídlo cukroví nebo vánočka, kterým již stůl máme vyzdoben.

Osmé jídlo ryba nebo řízek.

Poslední devátý chod je jablíčko, které si rozpůlíme, před dárky první překvapení, zda tam bude hvězdička.

My jsme doma ještě pouštěli v umyvadle lodičky ze skořápek vlašských ořechů a já se vždy učila nějakou dlouhou básničku, kterou jsem říkala před stromečkem. Pak jsme zpívali koledy. Teprve potom jsme rozbalovali dárky. Udělejte svým dětem také nějaké rituály, je to rodinný svátek a měli bychom ho ozdobit něčím, na co naše děti jednou budou vzpomínat.

Druhý den, tedy 25. prosince na Boží hod je u katolíků největší svátek v roce, protože až do 16. století jím začínal nový církevní rok, takže tento den ustaly všechny práce i v domácnosti, dokonce se ani nestlalo a skoro se nevařilo, dojídaly se zbytky ze Štědrého večera, nemělo se chodit do hospody ani nikam na návštěvu. Takže tento den se opravdu navštěvoval jenom kostel.

Na koledu se chodilo až na Štěpána, tedy 26. prosince. Dnes tento zvyk dodržují už jenom na pár místech. Že byste právě u vás zkusili tradici oživit? Koledníci obcházeli sousedy s přáním krásných svátků a oni je odměňovali pohoštěním a výslužkou. V tento den odcházeli ze služby čeledíni a děvečky a dostávali zvláštní koláč, který měl tři pruhy těsta.

Tento den se pekla pernatá drůbež, den byl spojen s návštěvami a dobrým jídlem. Prostě čas pro husu, kachnu nebo alespoň kuře.

V 16. století se díky gregoriánskému kalendáři zavedenému v křesťanských zemích stanovilo datum příchodu nového roku v den úmrtí sv. Silvestra. Zemřel 31. 12. roku 335, proto se tento den stanovil jako den bilancování a rozjímání. Na Silvestra bychom se měli připravit, vše uklidit a zbavit se všech restů. Do nového roku bychom měli vstoupit s čistým štítem. Na venkově chodily tzv. ometačky, které ometly plotnu, aby kamna po celý rok dobře hořela.

Na Nový rok žádná hospodyňka neprala a nevěšela prádlo, protože by to mohlo znamenat smrt někoho blízkého. Na Nový rok bychom měli odpočívat. V tento den se nejí drůbež, protože by nám mohlo uletět štěstí. K obědu se vařila čočka nebo čočková polévka, abychom si do dalšího roku zajistili dobrou finanční situaci.

Společně jsme prošli celým prosincem. Závěrem mi již jenom zbývá popřát vám všem klidný čas a vstupte do nového roku ve zdraví a s nadějí.

Autor: Bc. Renáta Lien Čepelková, DiS.