Jak vztek, smutek nebo stres ovlivňují tělo a jak tělo ovlivňuje emoce

Tradiční čínská medicína pracuje s teorií pěti prvků, ke kterým se přiřazují určité orgány i emoce:

Dřevo (Játra, Žlučník) – hněv

Oheň (Srdce, Tenké střevo) – radost

Země (Slezina, Žaludek) – přemítání

Kov (Plíce, Tlusté střevo) – smutek

Voda (Ledviny, Močový měchýř) – strach

Jednoduše řečeno, dlouhodobé nebo silné prožívání těchto emocí oslabuje energii (čchi) daného orgánu. Nejde ale o to, že by náš například hněv „ničil játra“ jako fyzický orgán – v TCM mluvíme o systému Jater (GAN), což zahrnuje širší funkční pojetí. Pokusím se vysvětlit na příkladu.

Znáte rčení: „Nevztekej se, nebo tě klepne pepka“? Naráží na možnost, že silný hněv může vyústit až v mrtvici. TCM to vidí podobně.

Játra (GAN) podle ní zajišťují plynulý tok čchi v těle a zároveň uchovávají krev (XUE), která kontroluje tzv. vnitřní vítr (NEI FENG). Pokud je krve málo, vítr se může vymknout kontrole a „vystřelit nahoru“, což může v krajním případě způsobit i mrtvici. Samozřejmě – takový stav nevzniká ze dne na den. Terén pro vznik „bloudivého větru“ se vytváří dlouhodobě.

A právě hněv nebo výbušná povaha mohou být jedním z faktorů, které k tomu přispívají. Svou roli ale hrají i tělesné faktory – nepravidelná strava, nedostatek odpočinku nebo například nadměrná sexuální aktivita u mužů.

Když se mluví o vlivu emocí na zdraví, většinou se myslí ty silné – silný vztek, hluboký smutek, intenzivní strach. I klasická psychologie potvrzuje, že tyto stavy nezasahují jen naši mysl, ale i tělo – zejména trávení a srdce.

Jak popisuje například kniha Tělo sčítá rány, mozek, srdce a trávicí systém spolu komunikují přes bloudivý (vagusový) nerv, který se významně podílí na zpracování emocí. Silné emoční rozrušení okamžitě ovlivní i stav vnitřních orgánů.

Zajímavé je, že emoce, které si uvědomíme, můžeme do určité míry vědomě ovládat. Jejich tělesné projevy už ale většinou ne. Pocity jako tíha na hrudi nebo pálení žaludku často souvisí s emocemi, které jsme potlačili nebo si jich ani nevšimli. Běžnou reakcí pak bývá „utišení“ těchto projevů – léky, jídlem nebo alkoholem.

Východní medicína považuje obousměrné propojení mezi tělem a myslí za naprosto přirozené. V rámci diagnostiky i léčby k nim přistupuje jako k propojeným celkům.

Jednoduchým příkladem je autonomní nervový systém, který má dvě složky:

• Sympatikus (Yang) – aktivuje tělo, připravuje nás na „boj nebo útěk“ – zrychluje tep, zvyšuje tlak, tlumí trávení.
• Parasympatikus (Yin) – zklidňuje tělo, podporuje trávení, regeneraci, klid a obnovu sil.

Ideálně by měly být tyto složky v rovnováze. Například při józe: nádech aktivuje sympatikus, výdech parasympatikus. Tento rytmus je základem života.

Když pracuji s klienty, často si všímám trvalého svalového napětí, a to i v hlubokých strukturách. Podle mé zkušenosti je to důsledek toho, že většina z nás nevědomě žije v režimu sympatiku – tedy „útěk nebo útok“. Tělo je v neustálém napětí, čchi nemůže volně proudit a orgány nejsou dobře vyživené. Časem se objeví funkční poruchy – a z nich mohou vzniknout konkrétní diagnózy.

Tradiční čínská medicína chápe mysl a duši odlišně, než je běžné v západní (např. křesťanské) kultuře. Každý yinový orgán je „sídlem“ určitého duševního aspektu:

• Srdce (Shen) – mysl, vědomí, spiritualita
• Játra (Hun) – éterická duše, kreativita, podvědomí
• Plíce (Po) – tělesná duše, instinkt, smyslové vnímání
• Slezina (Yi) – intelekt, schopnost učit se, koncentrace
• Ledviny (Zhi) – vůle, odhodlání, životní síla
  
  

Každý z těchto aspektů má své potřeby. Když je naplňujeme, cítíme se psychicky i tělesně lépe.

• Shen miluje poznání a vnitřní klid.
• Hun potřebuje volně proudící čchi – bez napětí v těle.
• Po vyživují smyslové podněty a doteky – nejen od druhých, ale i od nás samých.
• Yi závisí na kvalitní výživě – dobré jídlo podporuje naši schopnost přemýšlet a učit se.
  
  

Zhi sídlí v Ledvinách – pečujeme-li o ně, máme chuť tvořit, začínat a žít.