Jak si vylepšit vztahy? Komunikujte všímavě.

Ze všech konverzací, které vedeme, se můžeme učit. Bez ohledu na to, zda jsou nám příjemné nebo nepříjemné, zda v nich dosáhneme svých cílů a očekávání či nikoli. Každá konverzace nám ukazuje, že potřebujeme být viděni a slyšeni. Potřebujeme sdílet naše úspěchy i trápení. A tak jako to potřebujeme my, potřebují to i všichni lidé okolo nás. Toto uvědomění je základem pro porozumění a skutečné propojení s lidmi, inspiruje nás k postoji „výhra-výhra“ a pochopení každé interakce s lidmi v kontextu, že jde o NÁS (oba, všechny), nikoli pouze o MĚ.

Pojďme ale začít od základů. Tím je uvědomovat si, co se děje v naší mysli, když mluvíme s druhými lidmi. Na následujícím jednoduchém úkolu si můžete uvědomit, co se děje ve vaší mysli a jak to může ovlivnit skutečné porozumění. Přečtěte si pomalu následující čtyři věty*:

Jan byl na cestě do školy. Obával se hodiny matematiky. Nebyl si jistý, že se mu podaří mít třídu pod kontrolou. Nebylo to součástí školníkových povinností.

 Jak se vyvíjela vaše představa o tom, kdo je Jan? Jak by vypadala vaše představa, pokud byste nechali svoji pozornost od textu „utéct“ po druhé větě.  Velmi často se to v našich běžných rozhovorech děje. Reagujeme na první větu nebo někdy na několik prvních slov. Nenecháme druhé dokončit myšlenku nebo větu. Pokud jsme s obsahem nebo osobou emočně spjatí, může být útěk pozornosti od sdělení ještě rychlejší. Často začneme vytvářet scénáře, jak reagovat, jak se bránit, jak argumentovat. V tu chvíli nemá naše pozornost kapacitu plnohodnotně naslouchat. Není proto divu, že se komunikace, která má za cíl větší porozumění, mění spíše v celou řadu ne-porozumění. Hlavní příčinou toho, proč špatně nasloucháme ostatním, je to, že nás rozptylují naše myšlenky a pocity v reakci na to, co slyšíme.

Je to trochu paradox, že chceme-li dávat pozornost druhým, musíme začít tím, že ji dáme sobě a naučíme se uvědomovat si stav naší mysli, myšlenky, pocity a komunikační návyky. Podmínkou pro to, abychom druhým skutečně porozuměli, je být v rozhovoru přítomní a tím si vytvořit podmínky pro dobré, hluboké naslouchání. Chceme-li dobře naslouchat druhým, znamená to, že si uvědomujeme, kde je naše pozornost a vracíme ji zpět k druhému člověku, kdykoli zjistíme, že ji věnujeme něčemu jinému.

Dávání pozornosti druhým můžeme trénovat dvěma způsoby, formálně či neformálně. Formálně znamená, že se domluvíte s druhým člověkem a zahrajete si „komunikační hru“. Zvolíte téma, které zajímá oba účastníky. Pak bude mít jeden z vás pět minut na toto téma, kdy může mluvit, ale taky v tichosti sedět a o tématu přemýšlet a vnímat, jak se cítí. Druhý člověk, naslouchající, pouze naslouchá a žádným způsobem nezasahuje do pěti minut druhému člověku. Pak si role vyměníte. Kdo naslouchal, mluví, kdo mluvil, naslouchá. Pak si můžete o své zkušenosti popovídat. Jaké pro vás bylo nebýt rušeni, mít pět minut pro sebe? Jaké pro vás bylo naslouchat? Čeho jste si všimli?

Pozornost má hlavní a periferní složku. To nám umožňuje naslouchat druhé osobě a zároveň udržet pozornost u sebe. Vyžaduje to trochu tréninku, v osmitýdenních programech mindfulness se tomu věnujeme v posledních dvou týdnech, tedy v době, kdy už účastníci mají s pozorností a jejím pozorováním poměrně intenzivní zkušenosti.

Při běžných rozhovorech můžete trénovat neformálně. Kdykoli k tomu bude vhodná příležitost v soukromé nebo pracovní komunikaci, uvědomujte si, jaké myšlenky, emoce a tělesné počitky v průběhu rozhovoru odvádějí vaši pozornost od toho, co vám druhý člověk říká. Vracejte pozornost zpátky k mluvící osobě, kdykoli od ní uteče. Sledovat můžete svoje nutkání skákat druhé osobě do řeči a pokud je to možné, nevstupujte ihned.

Toto jednoduché cvičení ráda zařazuji do programu mindfulness pro firmy a organizace. Je někdy až dojemné sledovat, jak lidé, kteří spolu mnoho let spolupracují, mají po 5 minutách pocit, že se do té doby vlastně neznali. Jako by spolupracovali vedle sebe a ne spolu.

Na jednom ze setkání v rámci MBSR výcviku vyprávěla maminka desetileté dcery tuto svoji zkušenost: „Moje dcera ráda hraje na telefonu nějakou hru s elfy. Často mi vypráví o tom, co se jejím elfům přihodilo, co jim pomohla vyřešit a co je trápí. Moc mě to nezajímá a vždycky, když o tom dcera začne vyprávět, cítím spíše vztek a nezájem. Když jsem od lektorky dostala zadání úkolu všímavého naslouchání, domluvily jsme si pět minut naslouchání s mou dcerou. Pro dceru nebyl žádný problém vyprávět o elfím světě. Nejdříve jsem zažívala to, co obvykle, nezájem a vztek z toho, čím moje dcera tráví čas. Obojí jsem nechala tak, jak to přišlo, a opakovaně vracela svoji pozornost k vyprávění o elfech. Najednou vztek a nezájem vystřídalo dojetí z toho, s jakým zájmem, laskavostí a starostlivostí o druhé, byť to jsou fiktivní bytosti, jsem se u své dcery setkala“.

Marcela Roflíková je mezinárodně kvalifikovaná lektorka mindfulness, lektorka programu MBSR (využití mindfulness pro snižování stresu), zakladatelka Českého mindfulness institutu, spolu-autorka knihy Mindfulness pro každého** (Grada, 2020).

** Mindfulness pro každého – Roflíková Marcela | Knihy Grada

* Textu z knihy Všímavost – Cesta ke zklidnění mysli pro ty, co nestíhají (Alferia, 2015)

Autor: Ing. Marcela Roflíková, MBA