Jak zvítězit nad svými autopiloty

Autopilot může být prospěšný v situacích, kdy potřebujeme udělat okamžitá, život ochraňující rozhodnutí. Je neužitečný a omezující tehdy, když nám neumožňuje přemýšlet, prožívat a chovat se tak, abychom byli spokojeni.

 Možná si pamatujete první lekci v autoškole, kdy jste se měli rozjet. Zřejmě plně si vědomi každého jednotlivého pohybu a úkonu, ve snaze auto nastartovat a plynule rozjet. Po několika stovkách najetých kilometrů se jednotlivé činnosti a jejich pořadí natolik zautomatizovalo, že už jste se mohli začít za jízdy bavit, poslouchat rádio a možná bohužel i dělat mnoho dalších činností. Řízení auta se ujal váš autopilot.

Autopilot rozšiřuje kapacitu pracovní paměti. A to tím, že si v krátké době osvojíme určité návyky a činnosti. Tím, že činnosti opakujeme, dokážeme jednotlivé činnosti skvěle propojit. Návyk všechny dílčí činnosti propojuje, a tovyžaduje jen malou část kapacity mozku i malou část vědomé pozornosti. Zautomatizování běžných činností je praktické, umožňuje nám zvládat běžné činnosti rychleji.

Pokud si plně uvědomujeme, co se děje, co děláme, udržujeme nad svým autopilotem kontrolu. Vědomou kontrolu nad autopilotem však můžeme ztratit velmi snadno. Pod tlakem mnoha úkolů, postupně v životě předáváme autopilotům větší prostor. Návyky vyvolávají myšlenky a pocity a ty zase další myšlenky, takže se naše myšlení točí stále dokola. Velmi snadno se naše myšlení může zahltit a my se můžeme cítit úzkostní, bezradní, bez energie. Mohli bychom to přirovnat k situaci, kdy v počítači otevíráme další a další programy a aplikace. Do určitého počtu se nic neděje, počítač funguje stále spolehlivě a rychle. S každým dalším otevřeným oknem se však začíná zpomalovat, až se dostane do momentu, kdy je nutné jej restartovat.

S autopilotem reagujeme nevědomě, ze zvyku. Ve stavu všímavosti jsou naše odpovědi záměrné, jsou naší volbou, v kontextu momentální situace, nikoli ze zvyku. Autopilot zpravidla vede naši pozornost do minulosti nebo budoucnosti. Evolučně má naše mysl tendenci směrovat k obavám. Ve stavu všímavosti, prostřednictvím uvědomování si myšlenek, emocí a tělesných počitků, získáváme odstup, a tím i prostor, ve kterém se můžeme rozhodnout jinak než obvykle. Místo automatické reakce se nám nabízí i možnost moudřejší odpovědi.

Autopilot nás drží v tzv. módu konání. Nutí nás stále něco dělat, o něčem přemýšlet. Ve všímavém stavu je mysl otevřená, klidná, v módu bytí. Autopilot nás často uzavírá do negativního přemílání, kdy se znovu a znovu vracíme k situacím, které jste zažili. Často nás vede k opakování neúspěšných pokusů o vyřešení problému. S všímavostí se k náročným situacím můžeme vrátit vědomě, získat od nich odstup a nalézt inspiraci pro další opakování této situace.

Cesta, jak se z vlivu a zajetí svých autopilotů vymanit, začíná jejich uvědomováním si. Žijí s námi, někdy mají větší vliv na náš život, než bychom si přáli. Poznáme-li je, spřátelíme-li se s nimi, zvyšujeme šanci, jak se z jejich vlivu vymanit.

Podle studie harvardských psychologů, kterou jsme zmiňovali v prvním článku, trávíme v odpojení od přítomného okamžiku téměř 50 % času. Velkou část svého času žijeme na autopilota. To znamená, že fungujeme mechanicky, aniž bychom si plně uvědomovali, co děláme a co prožíváme.

Zastavte se na chvíli a zkuste si svoje autopiloty uvědomit. Chcete-li, napište si jejich seznam. Nehodnoťte se, ani nekritizujte za to, kolika autopilotům dáváte prostor. Vnímejte to jako příležitost se s nimi seznámit.  

• Pocítím pracovní přetíženost a jdu si uvařit kávu nebo zapálit cigaretu.
• Sednu do auta, nastartuji a bezmyšlenkovitě jedu svoji obvyklou cestu.
• Sedám si do metra a vyndávám z kapsy telefon.
• Uvědomím si, že nestíhám a jdu si dát něco k jídlu.
• Jdu na pracovní schůzku s určitým člověkem a pociťuji strach.

Principem mindfulness není měnit naše myšlenky, pocity a tělesné počitky, nýbrž měnit způsob, jak je vnímáme a jak na ně reagujeme. Stejný princip se nám hodí v práci s našimi autopiloty.

Platí jednoduchá rovnice: pozornost = možnost volby = více svobody.

 Viktor Frankl, rakouský neurolog a psychiatr, který přežil opakované pobyty v koncentračních táborech, řekl:

„Mezi podnětem a reakcí existuje určitý prostor. V tomto prostoru se nachází naše svoboda a naše moc zvolit si svou reakci. V naší reakci spočívá náš růst a naše štěstí“.

A právě v tomto prostoru se nám otevírá možnost se z vlivu autopilotů vymanit.

Mobilní telefony se staly součástí našich životů. Jsou s námi prakticky vždy a všude. Máme na ně navázáno mnoho automatických reakcí. Často pozoruji, co se děje, když nastupují lidé do metra. Ještě než usednou, vytahují z kapsy mobil a začínají kontrolovat zprávy. Možná se to týká i vás a nejenom v metru, ale i v restauraci, kavárně, na toaletě nebo v ložnici. Možná jsou vám tím lidé okolo vás protivní, možná jste si protivní sami sobě. Pokud jste to někdy zkoušeli změnit, víte, že vymanit se z vlády tohoto autopilota není snadné. A může být zdrojem dalšího stresu a frustrace.

Mindfulness nám může pomoci jít na autopiloty cestou jejich poznávání a spřátelení se s nimi.

Posaďte se pohodlně a telefon nechte ležet na stole před sebou.

• Vezměte telefon do ruky, můžete ho potěžkat, uvědomte si, jaký je na dotyk – hladký, drsný...
• Můžete telefon hmatem zkoumat i prostřednictvím běžného pohybu palcem, jako když čtete zprávy nebo posouváte text. Vnímejte dotek a pohyb palcem.
• Pokud zjistíte, že vaše pozornost je jinde, než u vnímání hmatem, vraťte ji zase zpět.
• Zjistili jste, že čtete zprávy? V pořádku, můžete se ocenit za to, že jste si právě teď všimli autopilota, a díky tomu se můžete rozhodnout a vrátit pozornost zpět k hmatu.
• Pojďme nyní vnímat telefon zrakem. Prohlédněte si ho z přední části, otočte ho a zkoumejte očima telefon zezadu. Všímejte si barev, tvarů, opotřebení apod.
• Buďte zvídaví, jako byste svůj telefon viděli poprvé.
• Všimněte si, jak vaše ruka drží telefon.
• Uvědomte si, jaké pocity a jaké myšlenky se právě objevují?
• Jaký je váš postoj k vašemu mobilu?

Tento vědomý kontakt se svým telefonem můžete opakovat podle potřeby. Například v situaci, kdy si uvědomíte, že větší kontrolu nad vaším životem má váš telefon než vy sami. Stejně tak v situaci, kdy vám někdo jeho nadměrné používání vyčítá. Zkuste být trpěliví a zvídaví. Nechtějte za každou cenu svoji závislost na telefonu ukončit. Naučte se se svým autopilotem fungovat.

Marcela Roflíková je mezinárodně kvalifikovaná lektorka mindfulness, lektorka programu MBSR (využití mindfulness pro snižování stresu), zakladatelka Českého mindfulness institutu, spoluautorka knihy Mindfulness pro každého** (Grada, 2020).

** Mindfulness pro každého - Roflíková Marcela | Knihy Grada