Naučte děti prožívat kouzlo přítomného okamžiku

S udržením pozornosti má v moderní uspěchané době problém samozřejmě i velká část dospělé populace. Neustále na nás útočí velká spousta vjemů, která nám nedovolí se zastavit a prožít si v poklidu chvíli teď a tady. A tak mnoho lidí začíná vyhledávat různé metody na zklidňování myšlenek, ať už jsou to meditace nebo nyní tak populární mindfulness. Když to nedokážeme my dospělí, jak to potom mohou zvládat naše děti?

Prvně bychom si měli připustit, že ve společnosti enormně narůstají deprese, pocity úzkosti, chronických obav a nejistot. A to nejen u dospělých, ale markantní výskyt obtíží se objevuje i u dětí v pubertálním věku a bohužel často i u dětí školního věku. Dětští psychologové potvrzují vysoký nárůst malých pacientů a školská poradenská zařízení praskají ve švech.

Pokud se snažíte být ve výchově svého dítěte rozumným a aktivním rodičem, určitě byste se měli zamyslet nad tím, jak nesmírně důležité je, abychom učili i malé děti starat se o svoje duševní zdraví. Zní to trochu jako utopická myšlenka, ale pokud začnete pracovat již s těmi nejmenšími a naučíte je aktivity zaměřené na všímavost a prožitky s ní spojenými, budete příjemně překvapeni. Učením všímavosti, zklidnění a soustředěnosti na přítomný okamžik se vaše dítě naučí ovládnout své myšlenky a nechat odvanout strach, nejistotu i problémy.   Umění snížit stres v každodenním životě je nesmírně důležitá dovednost pro psychiku vašeho dítěte.

Za dobu své učitelské praxe jsem nasbírala hodně praktických poznatků o tom, jak důležitý a příjemný je pro děti prožitek přítomného okamžiku a jak dokáže ovlivnit například vnímání nějakého problému. Samozřejmě, že při výuce potřebují děti odlišný přístup než dospělí, a především využití přirozenosti, která je všem dětem vlastní – a tou je hravost. Vaše ratolesti také ocení další bonus, který bude „učení“ provázet. Tím je samozřejmě společně strávený čas prohlubující prožití celého procesu.

Ideální místo neexistuje, protože může být prakticky všude. S výjimkou hlučných a rušných prostředí. Spoustu možností nabízí příroda, která je nevyčerpatelnou studnicí příležitostí, ale praktikovat zklidňující hry lze i doma, na zahradě nebo cestou v autě.

Na naší škole zařazujeme mnoho činností, které se nám osvědčily a u dětí se těší velké oblibě.

• Montessori elipsa

Na koberci je nalepený, v dostatečné velikosti, tvar elipsy (z kobercové pásky), po kterém se vždy pohybuje jen jedno dítě. Ostatní děti sedí na kolenou kolem. Elipsa je vlastně rovnovážné cvičení vedoucí k rozvoji vědomého pohybu, k soustředění a rozvoji vůle. Dítě jde pomalu a klade nohu před nohu po čáře. Platí, že čím užší čára, tím těžší a náročnější je chůze po ní (je možné využít lano či provázek). Děti se střídají předáváním zvonečku, který nesou na dlani a během chůze hlídají, aby nezazvonil. Zklidňující prožitek podmalovává pouze relaxační hudba, všechny děti se snaží nemluvit, ani si mezi sebou nešeptat. 

• Kouzelný hrad

Děti se posadí kolem elipsy, uvnitř které jsou dva kruhy. V jednom je dostatečné množství kostek různých tvarů, velikostí a barev, druhý je prázdný. Učitelka začne vyprávět příběh o kouzelném zámku, ve kterém žije dobrý a laskavý král. Jeho lid ho miluje, protože je moudrý a spravedlivý. Všichni chceme vidět, jak takový zámek vypadá, proto si ho společně postavíme. Při stavbě platí pouze tři pravidla: nemluvíme, kostku pokládá pouze jeden a druhému předá „štafetu“ pohlazením po zádech. Činnost podpoříme příjemnou relaxační hudbou.

• Co cítíš?

Posadíme se do kroužku a zavřeme oči (můžeme si je i zavázat šátečky). Učitelka si připraví nějaký předmět (oblázek, skleněný zvoneček…) a vysvětlí dětem, že si ho budou předávat z ruky do ruky. Každý, kdo ho bude držet, zkusí popsat, co vnímá. Využíváme pouze hmat, sluch a čich. Důležité je se soustředit, protože za svěřený předmět máme v danou chvíli i odpovědnost. Děti se snaží vyjádřit, jaké pocity v nich předmět vzbuzuje – je hladký, chladný, kulatý, bez vůně… Na konci otevřeme oči nebo sundáme šátky a předmět si odtajníme. Všechny děti určitě dávno poznaly, o jakou věc se jedná. Nešlo však úplně o rozpoznání předmětu, jako spíš o prožití přítomné chvíle, kdy předmět držely v ruce.

Hry tohoto typu ve třídě mají v sobě určité kouzlo. Každé dítě může být střípkem nějakého příběhu nebo díla. Vnímá se jako důležitý článek a současně je součástí kolektivu.

Děti mají rády příběhy, které jsou něčím tajemné, pohádkové a vzbuzují zvědavost. Na tom se dá vždy stavět. Pocit zvědavosti dokáže výborným způsobem přitáhnout děti do přítomného okamžiku a umožní jim soustředit myšlenky.

Ať už si vymyslíte jakoukoliv aktivitu, vždy ji jen vhodně přizpůsobte věku, povaze či zájmům dítěte. Každý rodič zná své dítě nejlépe a ví, co na něj zabere. Potom už stačí jen dobrá fantazie a kreativita.

Samozřejmě nejlépe hned. Příležitostí je mnoho. Můžete jít na procházku do přírody, plít zahrádku nebo vařit oběd. Vždy jde dítě vtáhnout do hry. Nezapomeňte však na to nejdůležitější! Zaujmout dítě správným navozením hry, nastolením tajemného pocitu, výjimečnosti situace a ujištěním, že s ním chcete prožít něco neobyčejného.

• Lehněte si pod rozkvetlý strom a začněte vyprávět příběh, např. o zbloudilé včelce. Po prvních větách se domluvte s dítětem, že budete příběh tvořit spolu. Vždy kousek vy a kousek dítě. Budete překvapeni, jakou fantazii vaše ratolest má a jaké krásné myšlenky ji napadají.
  
  

• Hru na pozorování mraků asi nemusím představovat. Tvary bílých obláčků nás přenesou do světa pohádek, ale mohou se ukázat i jako krásná výtvarná galerie. Stačí se dívat a popisovat, co vidíme.
  
  

• Najděte si nějaké klidné místo a začněte si povídat třeba o vesmíru. Jak jste si ho představovali vy, když jste byli malí a jakou představu má vaše dítě. Existuje tam život? Jsou ještě jiné planety, na kterých to vypadá stejně jako na Zemi? Nebo úplně jinak? Zkuste si vymyslet třeba květinovou planetu. Vezměte si pastelky a namalujte, jaká neobvyklá květina by tam mohla růst. Pro lepší soustředění a atmosféru si můžete pustit klidnou relaxační hudbu.
  
  

• Za slunečného dne si lehněte na sluníčko a zaměřte se na to, jakou energii nám dává – teplo a světlo. Vyzvěte dítě, aby zavřelo oči a vnímalo, jak sluníčko hřeje jejich vlasy, oči, tváře. Vyprávějte jim, kterou část těla jim právě slunce prohřívá. Postupujte podél celého těla až po konečky prstů. Můžete si předtím poskládat papírové lodičky, které si položíte na břicho a dýcháním se lodička rázem ocitá na moři. Způsobem dýchání je moře buď klidné, nebo rozbouřené. Nezapomeňte na nádech nosem a výdech pusou.
  
  

• Přemýšleli jste někdy, jak se cítí padající list nebo první sněhová vločka? I takové situace si můžete zahrát. Po podzimní nebo zimní procházce, kdy jste si všímali změn v přírodě, si pusťte klidnou hudbu a pohybem ztvárněte list v mírném vánku nebo vločku, která se v údivu snesla na zem. Poté se posaďte do meditačního sedu, zklidněte svůj dech a zkuste popsat, jak se cítí a co prožívá list nebo vločka. Je to chvilkové převtělení do role něčeho jiného.

Stejně, jako se dítě může naučit psát, číst, hrát na klavír nebo lyžovat, může se naučit všímavosti a prožívání přítomného okamžiku. Je to dovednost jako každá jiná. Časté cvičení je nejlepší způsob, jak dosáhnout očekávaného výsledku, který může dětem pomáhat celý život. Aktivity nemusí být dlouhé, stačí pár minut. Čím dřív ovšem začnete, tím lépe. U dětí, které mají před nástupem do první třídy, je tato dovednost zvlášť důležitá, protože nástup do školy si vyžaduje soustředění a odolnost nereagovat na rušivé okolní podněty. To je přesně to, co dnešním dětem schází.

Naučte děti zklidnit myšlenky a soustředit se na danou činnost. Je to zásadní pro jejich pohodu. Klidné děti jsou šťastné děti a šťastné děti mají spokojené rodiče. V životě nám přece nejde o nic jiného.

Autor: Zdeňka Schirlová – učitelka ZŠ