Nejzdravější dieta na světě

Tyto hlasy se současně zastávají tuků (včetně těch nasycených), o nichž říkají, že byly nespravedlivě odsuzovány jako příčina různých srdečních a cévních onemocnění. Zároveň tvrdí, že bychom měli jíst tuky ve větší míře.

Argumenty podporujícími škodlivost nebo naopak prospěšnost přechodu k zemědělství a usedlému způsobu života, které mají své sociální, ekonomické, politické a zdravotní důsledky, bychom se zde mohli zabývat donekonečna. Nicméně na to v krátkém blogu není prostor. Já bych se na toto téma jen rád zmínil o důležité postavě čínské historie, kterou byl císař Shen Nong, přezdívaný Božský zemědělec. Tomu je mimo jiné připisován vynález zemědělství, které je považováno za dar, protože umožnilo rozvoj čínské civilizace. A za to je Shen Nong uctíván. Pocit radosti z plodů zemědělství nádherně vystihuje starodávná báseň z Knihy písní (sbírka lidové poezie z období 15. až 6. st. př. n. l., která je připisována Konfuciovi*) „Kosili jsme trávu“, kde se říká něco ve smyslu: „Zaseli jsme stovku zrn, semena se rychle probouzejí k životu, během několika chvil vyklíčí a rostou do síly i do výšky, jsou z nich silné, bujné a vysoké rostliny, sklízíme je stále znova, dokud jich nemáme plné sýpky a nezískáme jich tisíc milionů a pak další a další…“.

Na diskusi o zdravotní prospěšnosti obilovin a tuků vrhla nové světlo také nedávná studie. V článku zveřejněném na zpravodajském webu BBC pod názvem „Byla nalezena nejzdravější srdce na světě“ se uvádí, že lidé kmene Tsimane žijící v bolivijských lesích vykazují pozoruhodně málo příznaků kardiovaskulárních onemocnění, což se vztahuje dokonce i na jedince ve vysokém věku (v dané době bylo 80 % Američanů postiženo kalcifikací koronárních tepen). Na stravě etnika Tsimane je zajímavé především to, že se pohybuje na pomezí životního stylu lovců-sběračů a farmářů. Rýže, kukuřice a maniok, které pěstují, mají na jejich denním kalorickém příjmu podíl úžasných 72 % (ve srovnání s 52% spotřebou v USA). Zbytek jejich jídelníčku tvoří ulovená divoká zvěř (17 %) a sladkovodní ryby (7 %) doplněné nasbíraným ovocem a ořechy. Tuk je v jejich celkové spotřebě zastoupen 14 %, zatímco v USA je to 34 %.

Na jejich zdravotním stavu se samozřejmě podepisuje i jejich kompletní životní styl. Jsou fyzicky aktivní, přičemž průměrně nachodí kolem 16 000 kroků denně, mají silné sociální vazby a také, což je velmi zajímavé, vysoký výskyt střevních červů, o kterých je známo, že tlumí zánětlivé imunitní reakce v těle.

Závěry uvedené studie jsou podpořeny také skutečností, že nejvyšší průměrnou délku života mají ze všech národů na světě Japonci. Ačkoliv zde opět hrají roli různé faktory, pokud jde o stravu, Japonci konzumují velké množství rýže a nudlí (rýžových nebo pohankových) a relativně málo nasycených tuků.

Já sám jsem velkým zastáncem myšlenky, že se ty nejcennější lidské znalosti a moudrost předávají z generace na generaci, a proto bychom měli při zvažování optimální stravy vždy vzít v potaz naše předky. Téměř všechny tradiční systémy stravování jsou postaveny na obilných zrnech a trávách (rýže, pšenice, oves, kukuřice, ječmen, žito, pohanka, quinoa atd.), zatímco vysoký podíl tuků a živočišných bílkovin byl (na většině míst) výsadou bohatých, o kterých se běžně soudilo, že jejich zdravotní problémy pramení z příliš bohaté stravy. U nich bylo také mnohem pravděpodobnější, že jedli rafinovaná zrna jako jsou bílá rýže nebo bílá mouka.

Zdá se tedy, že důkazy stále mluví ve prospěch relativně jednoduchých diet založených na (nejlépe celých) obilných zrnech v kombinaci s hojným množstvím zeleniny, luštěnin (fazole/hrách), ovoce, ořechů, semen atd., což by mělo být doplněno o živočišnou potravu v různém poměru (v závislosti na osobních a etických preferencích, klimatu, věku, vykonané práci atd.).

A samozřejmě je nad slunce jasnější jeden fakt, který vědci při řešení diet často opomíjejí: přestože miska hnědé rýže a donut plněný čokoládou představují sacharidy, je mezi nimi velký rozdíl.

Autor: Peter Deadman