Terakotová armáda: Tajemství prvního čínského císaře

Zasněžené vrcholky hor, úzké vesnické cesty a pole barvená sezónní úrodou. A pak náhle, mezi městem Xian (西安) a krajinou, kde byste spíše čekali pěstitele čaje než vojenskou historii, se z hlíny zvedá armáda. Mlčenlivá, nehybná, a přesto monumentální. Jako by se čas zadrhl právě tady – u nohou císaře, který se bál zapomnění.

Před více než dvěma tisíci lety vládl první čínský císař Qing Shi huang di (秦始皇帝), jehož jméno v překladu znamená „první císař dynastie Čchin“. Právě on sjednotil roztříštěné státy válčícího období v roce 221 př. n. l., čímž založil první centralizovaný čínský stát. Tento panovník, jehož ambice přesahovaly lidské měřítko, měl i po smrti touhu po moci, chtěl být chráněn nejen během života, ale i na onom světě.

Nedaleko města Xian, v provincii Shenxi (陕西), leží mauzoleum, které se dodnes řadí mezi největší archeologické objevy 20. století. Terakotová armáda Bingmayong (兵马俑) byla nalezena náhodou roku 1974 místními farmáři při kopání studny. To, co zpočátku vypadalo jako běžná socha, odhalilo podzemní armádu čítající na 8 000 vojáků, stovky koní, válečné vozy i akrobaty a úředníky – vše ve skutečné velikosti.

Každá z postav je unikátní. Od účesů a výrazu tváře až po postavení těla. Poznáte generála podle brnění, lučištníka podle lehčí výstroje. Někteří bojovníci měli původně malovanou tvář, ale pigment se vlivem vzduchu po odkrytí ztrácí. Dnes tak sochy působí stroze, přesto vznešeně. Zajímavostí je, že armáda nestála čelem k hrobce, ale směrem ven, chránila císaře před nebezpečím z okolního světa.

Hrobka samotná, kde má být uložen císař, však dosud nebyla otevřena. Čínští archeologové se bojí narušit její křehké vnitřní klima a zničit neocenitelné malby, dřevo a kovy uvnitř. Podle historických záznamů od Sima Qian (司马迁) je podzemní palác doslova říší v říši s modely hor, řek a moří, kde místo vody proudí rtuť. Moderní měření rtuti v okolí kopce tuto legendu jen potvrzují.

Terakotová armáda je nejen výpovědí o jednom muži, ale i celé epoše. Xian, tehdy známý jako Changan (长安), byl metropolí několika dynastií. Tudy vedla Hedvábná stezka Sichou zhilu (丝绸之路), která spojovala Východ se Západem. Dnes je město moderním uzlem s ruchem velkoměsta, ale přitom nezapomíná na svou minulost.

Při své návštěvě Xianu jsem se ubytovala kousek od historických hradeb. Každý večer jsem se procházela po jejich vrcholu, odkud byl výhled na starobylé brány i moderní světelnou show pod nimi. Ale největší dojem na mě udělala cesta za město, do muzeí s halami plnými hlíny, dějin a ticha.

Oblast Shenxi mě překvapila svou kulturní a přírodní rozmanitostí. Nedaleko od Xianu se nachází posvátná hora Huashan (华山), známá svými neuvěřitelně strmými stezkami a výhledy, které berou dech. Místní trhy voněly po jehněčím šašliku, kmínu a čerstvém koriandru – chuťové dědictví muslimské menšiny Hui, která má v Xianu silné kořeny.

Od roku 1987 je Terakotová armáda zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Není to jen čínský symbol, ale i světový fenomén, který každoročně přiláká miliony návštěvníků z celého světa. Pro Číňany představuje hrdost na civilizaci, která byla schopna vytvořit takové dílo dávno před tím, než se Evropa ponořila do středověku. Pro cizince je to důkaz, že i z hlíny lze postavit věčnost.

Stála jsem u zábradlí, opřená o kovový rám a hleděla dolů. První pohled na halu číslo jedna byl ohromující. Desítky řad válečníků, vyrovnané v bitevním formování, každá tvář jiná. Přistihla jsem se, že zadržuji dech. Ani dav lidí kolem nemohl narušit posvátné ticho místa. Jako by mluvily jen oči těch z hlíny.

Překvapující je i to, že se stále objevují nové části. V roce 2022 archeologové oznámili nález dalšího oddílu jezdců, barevných štítů a malovaných dřevěných hudebníků. Každý nový objev tak rozšiřuje obraz toho, co všechno bylo pro posmrtný život císaře považováno za důležité.

Císař se obával smrti do té míry, že vysílal alchymisty hledat elixír nesmrtelnosti. Paradoxem je, že právě jeden z těchto elixírů, obsahující rtuť, mu zřejmě urychlil smrt. Jeho vláda byla krutá, ale účinná. Zavedl jednotný jazyk, měnu, míry i systém cest, který předznamenal Čínu, jak ji známe dnes.

A právě proto je Terakotová armáda nejen památkou, ale i varováním. Odkazuje na lidskou touhu po ovládání času, prostoru i smrti. A přestože je složena „jen“ z hlíny, působí nesmrtelně.

Stát tváří v tvář vojákovi, který měl před více než dvěma tisíci lety chránit císaře, je zážitek, který se vám vryje hluboko pod kůži. Vzduch v hale je těžký, tichý. A přece cítíte, jako by tu někdo stále velel. Jako by hlas císaře Qing shi dosud zněl mezi uličkami z hlíny, s přesností, jakou může mít jen absolutní moc.

A pak vyjdete ven. Krajina Shenxi se rozprostírá v poklidné kráse, občas rušená jen výkřikem průvodce nebo pískáním větru. Ale v srdci si odnášíte něco víc, pochopení, že dějiny jsou věčné jen tehdy, když je někdo znovu objeví.