O rakovině bez předsudků - 7. díl

V celé historii lidstva, od starověkých Egypťanů, kteří z rakoviny vinili Bohy, po Hippokrata, který věřil, že rakovina je způsobena nadbytkem černé žluči v těle, se lékaři snažili porozumět tomuto onemocnění a léčit jej. Ve starověkém Římě byla jedinou reálnou možností operace a tento status quo pak platil pro lékaře po většinu následujících dvou tisíciletí. S rozvojem anestezie v 19. století došlo k pokrokům na poli chirurgie, která ale měla nadále velká omezení, především pro pacienty s metastazujícím nádorem, u něhož dochází k rozsevu nádoru po těle.

V roce 1903, pět let poté, co Marie Curie objevila radium, začala být k léčbě prvních pacientů úspěšně využívána radioterapie, která používá ke zničení nádorových buněk paprsky o vysoké energii. To znamenalo obrovský krok kupředu, přičemž se jedná o metodu, která se používá dodnes. Má však svá omezení a poškozuje i zdravé buňky, což může způsobovat nežádoucí vedlejší účinky.

Dalším významným milníkem v léčbě byl nástup chemoterapie, pomocí které se začalo léčit během druhé světové války, přičemž byl první lék na metastazující nádor podán v roce 1956. V té době šlo o zásadní průlom, který dával pacientům skutečnou naději.

Chemoterapie prošla v průběhu dalších desetiletí velkým vývojem a v současnosti je mnohem sofistikovanější než dříve. Stále je však založena na principu ničení nádorových buněk, zejména tím, že je namířena proti rychle se dělícím buňkám. Nádorové buňky se tak sice zničí, ale stejně tak dojde ke zničení i normálních zdravých buněk, včetně buněk v krvi a kostní dřeni. Nežádoucím vedlejším účinkem chemoterapie je ničení zdravých buněk, jako jsou bílé krvinky. Proto pak mohou být lidé náchylnější k infekcím.

Postupy v léčbě rakoviny můžeme dělit podle toho, zda jsou prováděny za účelem vyléčit, nebo pacientovi „jen“ ulevit.

• Kurativní léčba - zde se očekává, že po léčbě bude pacient zdravý. Sestaví se tedy takový druh terapie, který vede k vyléčení. Lékař dle získaných výsledků umí vyhodnotit stav pacienta, odhalit přesný typ nádoru a jeho rozsah a také prognózu pacienta. Dle toho vybere nejvhodnější léčebnou kombinaci.
• Paliativní léčba - někdy je nemoc tak pokročilá či pacient tak slabý, že není možné využít klasické léčby, nebo by ani tato nebyla přínosem. Volí se tedy takové postupy, které pacientovi uleví, např. zařadí se terapie pro částečné zmenšení nádorové masy, nebo se provede úlevný chirurgický zákrok atd.

Další dělení léčebných postupů nás zajímá u nádorů pevných orgánů (tedy nikoli třeba krve):

• Neoadjuvantní léčba – jde o takovou protirakovinnou léčbu, která má za cíl ovlivnit nádor, především jej zmenšit, tak, aby byl např. operovatelný.
• Adjuvantní terapie – ta se nasazuje po chirurgické léčbě. Má za úkol zničit zbytky nádorových buněk, a snížit tak riziko recidivy onemocnění.

Podrobnější dělení léčby je podle použitých postupů a způsobů:

• Chirurgický zákrok ‒ cílem této léčby je odstranit veškerou nádorovou hmotu s dostatečným lemem zdravé tkáně.
• Chemoterapie ‒ zde je využíváno cytostatik, která blokují dělení rakovinných buněk a způsobují jejich buněčnou smrt. Existuje mnoho typů cytostatik a každé je vhodné pro určitý typ rakoviny, nejčastěji se volí kombinace dvou a více chemoterapeutik.
• Radioterapie ‒ při této terapii je využíváno ionizujícího záření (záření gama, rentgenové záření), a to co nejvíc cíleně, aby byl ozářen co nejmenší okrsek zdravé tkáně a maximální intenzita záření byla namířena na nádorovou masu.
• Protonová terapie ‒ jedná se o modernější druh radioterapie, s lepším zacílením na nádor, menším poškozením okolní tkáně, a tím i menšími nežádoucími vedlejšími účinky než u běžné radioterapie. Protože k léčbě využívá protony, říká se jí také „radioterapie protonovým svazkem“.
• Hormonální terapie ‒ využívá se u nádorů, které reagují na přítomnost hormonů, tj. rostou po nich. Patří sem např. rakovina prsu či prostaty. Léčba je postavena tak, aby se omezilo působení hormonů jen na rakovinnou tkáň.
• Biologická léčba ‒ blokuje nebo snižuje účinek faktorů, které podporují růst nádorových buněk. Umožňuje imunitnímu systému snáze zničit nádorové buňky a zbavit se jich. Brání nádoru šířit se do dalších, zatím nepostižených částí těla. Je to vysoce cílená a individualizovaná léčba.
• Léčba kmenovými buňkami ‒ transplantace, při které je člověk sám sobě dárcem. Tuto metodu používají lékaři u lidí s nádorovým onemocněním krve. Odebírají krvetvorné buňky, které jim pak vrací zpátky do těla. Pacientům pak mohou podat vysoké dávky chemoterapie, které by jinak byly pro člověka smrtelné.
• Genová terapie – spočívá ve vnesení, odstranění nebo úpravě defektního genu buněk za účelem léčby geneticky dědičných chorob. Nejčastějším principem genové terapie je záměna funkčního genu za gen mutovaný. Odhaduje se, že největší potenciál užití má metoda u dědičných chorob, s jejím využitím se však počítá i v léčbě nádorových onemocnění.
• Viroterapie - při virové léčbě nádorových onemocnění se využívají viry, které infikují nádorové buňky, nikoli ty zdravé. Virus se v buňce pomnoží a zničí ji, když ji opouští. Při zničení, tj. zabití buňky, se také uvolňuje velké množství bílkovin nádorové buňky a faktorů, které aktivují imunitní systém, čímž se překoná stav, kdy nádor imunitní systém aktivně utlumuje. Další možnost virové terapie je v tom, že může do nádorové buňky vnést gen, který u ní např. spustí apoptózu, čili buněčnou smrt, nebo ji donutí tvořit bílkoviny aktivující imunitní systém atd. Virová terapie může zvýšit účinnost dalších standardních léčebných postupů.

Asijské medicíny, především tradiční čínská a japonská, již po tisíciletí používají k léčbě různých chorob, včetně rakoviny, vitální houby. Ty kromě základních stavebních látek obsahují řadu výjimečných sloučenin, tzv. sekundárních metabolitů, u kterých jsou prokázány léčivé účinky, a to i pokud jde o nádorová onemocnění.

• Shiitake - výrazně mění, respektive snižuje, životaschopnost nádorových buněk. Dokáže zastavit buněčný cyklus a nemocná buňka se tím pádem nemůže dělit. Shiitake je schopná nádorové buňky také zabít. Spustí v nich procesy, které vedou k apoptóze, tj. buněčné smrti. Shiitake také snižuje schopnost nádorových buněk migrovat a zakládat metastázy. Byly provedeny též pokusy, které dokazují, že když se k chemoterapeutiku přidává také Shiitake, jejich účinky se zvyšují.
• Reishi – její přítomnost nádorovým buňkám vůbec nesvědčí. Přestávají se dělit, je zablokován jejich buněčný cyklus. Reishi v nádorových buňkách spouští signální dráhy, které opět vedou k apoptóze. Mnohé pokusy pak potvrdily i to, že Reishi omezuje pohyblivost nádorových buněk a jejich schopnost přilnout k povrchu, což znamená, že je omezena jejich schopnost migrovat a tvořit metastázy.
• Polyporus - působí na nádorové buňky přímo, tj. zastavuje jejich dělení, čímž se zablokuje růst nádoru. Kromě toho však umí nádorové buňky také zabíjet tím, že spouští apoptózu. V pokusech na buňkách leukémie se potvrdilo, že snižuje životaschopnost buněk až o 47 %. Polyporus je velmi účinný při boji proti rakovině jater, plic, tlustého střeva, žaludku, děložního čípku, sarkomu, leukémii atd.
• Maitake - při prováděných pokusech na buněčných liniích se prokázalo, že Maitake spouští nitrobuněčné signální cesty vedoucí k apoptóze. Tato houba také snižuje tvorbu nových cév v nádoru a jeho okolí, které pak nemohou nádor vyživovat, ani neumožní nádorovým buňkám cestovat a zakládat po celém těle metastázy. Potvrzené jsou pozitivní účinky při léčbě rakoviny prsu, tlustého střeva, jater, močového měchýře atd.
• Chaga – účinně ničí nádorové buňky. Takto působí např. proti buňkám rakoviny plic, mozku, prsu, střev, jater, vaječníků, buňkám melanomu a leukémie. Kromě toho Chaga také působí protimetastaticky.
• Cordyceps Militaris - při přidání této houby ke kulturám z nádorových buněk dochází k tomu, že tyto buňky ztrácejí životaschopnost, přestávají se dělit, dokonce dochází k jejich smrti. Cordyceps byl testován např. na buňkách leukémie, rakoviny tlustého střeva, prsu, plic, močového měchýře a také nádoru ústní dutiny.
  
  

Autor: Moudrá želva