Psychologie zdravého životního stylu: Proč děláme špatná rozhodnutí

Na papíře to zní jednoduše – stačí si spočítat, co se vyplatí víc. Jenže ve skutečnosti naše volby nebývají tak racionální. Do hry vstupuje řada psychologických faktorů, které dokážou přebít i ty nejjasnější argumenty.

Prvním z nich jsou emoce. Vztek, strach nebo euforie dokážou převálcovat racionální úsudek. V návalu hněvu můžeme třeba říct něco, co bychom při chladné hlavě nikdy neřekli, nebo se ve strachu vzdát příležitosti, o které jsme dlouho snili. A naopak euforie nás může přimět riskovat víc, než by bylo rozumné.

Další pastí je špatné vnímání času, odborně present bias. Mozek má tendenci dávat přednost okamžitému potěšení před dlouhodobým přínosem. Vynecháme třeba jeden trénink s tím, že „o nic nejde“. Když ale stejnou volbu opakujeme, stane se z ní návyk, který pomalu, ale jistě oslabuje naši kondici i odhodlání.

Silně na nás působí i tlak společenského statusu. Podvědomě přeceňujeme lidi, které obdivujeme, a jejich názory nebo chování považujeme za hodnotnější, než ve skutečnosti jsou – tomu se říká halo efekt. Snadno tak napodobujeme rozhodnutí, která se k našim vlastním hodnotám vůbec nehodí, jen proto, že „někdo úspěšný“ je dělá.

Další slabinou jsou kognitivní zkratky a zkreslení. Heuristiky jsou jednoduchá pravidla, která mozek používá k rychlému rozhodování bez složitého přemýšlení. Šetří čas a energii, ale zároveň mohou vést k omylům, protože neberou v úvahu všechny relevantní informace. Typickým příkladem je anchoring bias – tendence příliš se upnout k první informaci, kterou získáme, a všechno další posuzovat v jejím světle. Pokud například první nabídka, kterou vidíte, je cena 5 000 Kč, všechny následující ceny budete podvědomě srovnávat s touto částkou – i když původní číslo nemusí mít s reálnou hodnotou nic společného.

Negativní vliv má i únava z rozhodování, tzv. decision fatigue. Během dne děláme stovky rozhodnutí a s každým dalším se naše schopnost pečlivého posouzení snižuje. Proto např. často večer sáhneme po rychlém, méně zdravém jídle nebo uděláme impulzivní nákup, který bychom ráno odmítli.

Nad vším se vznáší přirozený optimismus. Máme tendenci věřit, že nepříjemné věci se dějí „ostatním“. I když víme, že určité chování zvyšuje riziko zdravotních problémů, rádi se přesvědčujeme, že my budeme výjimka. Tento sebeklam chrání náš pozitivní obraz budoucnosti, ale zároveň nás může připravit o šanci něco změnit včas.

A na závěr je tu nedostatek informací. Pokud se rozhodujeme jen na základě dojmů, polopravd nebo jednostranných zdrojů, naše volba stojí na vratkých základech. Typické je to u složitých témat, kde se spolehnete na první článek, který si přečtete, a dál už neověřujete fakta.

Všechny tyto vlivy působí často zároveň a nenápadně, takže si jejich roli uvědomíme až zpětně – většinou ve chvíli, kdy už cítíme následky. Právě proto má smysl nejen znát jejich existenci, ale aktivně s nimi pracovat. Když víme, že emoce, únava nebo nedostatek informací mohou zkreslit náš úsudek, můžeme do rozhodování vnést strukturu a vědomý odstup. Jednou z ověřených cest, jak se nenechat unést impulzivním jednáním a zvyšovat kvalitu svých voleb, je využití rozhodovacích modelů, například metody DECIDE. Vede krok za krokem od jasného pojmenování problému až po vyhodnocení výsledku. Název je z angličtiny a znamená „rozhodnout se“. Každé písmeno představuje jeden krok, který nás dovede k promyšlené volbě:

1. D – Define the problem (Definujte problém)
   Jasně si pojmenujte, co řešíte a proč. Neváhejte si to zapsat – psaní často odhalí detaily, které bychom jinak přehlédli.
2. E – Establish the criteria (Stanovte kritéria)
   Určete, podle čeho budete možnosti hodnotit – může to být čas, cena, dopad na zdraví, komfort. Kritéria nastavujte tak, aby vycházela z toho, co je pro vás opravdu důležité. Pokud je pro vás prioritou dlouhodobé zdraví, bude mít vaše rozhodování jiný směr než u člověka, který staví na první místo kariérní postup.
3. C – Consider your options (Zvažte možnosti)
   Hledejte víc variant, nejen tu první, která vás napadne. Často až druhá nebo třetí možnost přináší nejlepší řešení.
4. I – Identify the best solution (Vyberte nejlepší řešení)
   Podle stanovených kritérií vyhodnoťte, co nejlépe odpovídá vašim cílům.
5. D – Develop and implement a plan (Vytvořte a realizujte plán)
   Rozhodnutí samo o sobě nestačí – musí se proměnit v konkrétní kroky, které podniknete.
6. E – Evaluate and assess the solution (Zhodnoťte výsledek)
   Po určité době se vraťte k rozhodnutí a ověřte, jestli splnilo, co mělo.

Aby byl DECIDE ještě praktičtější a odolnější vůči psychologickým pastem, vyplatí se přidat dva doplňující kroky:

• Vědomý odstup před začátkem
  Než se pustíte do prvního kroku, věnujte pár minut zklidnění. Krátká procházka, dechové cvičení nebo odložení rozhodnutí na druhý den může zabránit tomu, aby vám cestu určovaly emoce namísto rozumu.
• Poučení z minulých chyb
  Při vyhodnocení se neomezujte jen na aktuální rozhodnutí. Využijte i zkušenosti z minulosti – co už vám nevyšlo a proč? Díky tomu budete v dalších volbách odolnější vůči opakování stejných chyb.

Model DECIDE není jen technikou pro zvládnutí složitých situací. Stává se rámcem pro každodenní vědomé volby a zvyšuje šanci, že vaše rozhodnutí budou v souladu s tím, kým jste a kam chcete směřovat.

Chybám se nevyhneme, ale to, jak na ně zareagujeme, rozhoduje, jestli nás posunou, nebo zastaví. Špatné rozhodnutí není selhání, ale zpětná vazba. Vyplatí se přijmout odpovědnost, pojmenovat, co k dané volbě vedlo, a upravit strategii pro příště. Psychologové radí odpustit si a nevnímat chybu jako důkaz vlastní neschopnosti. Oddělením faktů od emocí můžeme odhalit vzorce, které se opakují, a přidat konkrétní kroky, jež zvýší šanci na lepší výsledek. Takový přístup posiluje psychickou odolnost a snižuje riziko, že se budeme točit v kruhu stejných chyb.

Dělat dobrá rozhodnutí není jednorázový výkon, ale návyk. Každá volba, kterou dnes uděláme, nás učí něco o tom, jak volit příště. Opakováním správných rozhodnutí se z vědomého úsilí stává automatismus – a právě v těchto automatických návycích se rodí dlouhodobě zdravý a spokojený život. Konečným cílem není dokonalost, ale vědomé rozhodování, které odráží naše hodnoty a posouvá nás směrem, kterým chceme jít.