Tatínek má úzkostnou poruchu

Existuje několik typů úzkostných poruch – generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, sociální úzkostná porucha a různé poruchy související s fobiemi.

Generalizovaná úzkostná porucha obvykle představuje přetrvávající pocit úzkosti nebo strachu, který může narušovat každodenní život. Úzkost není vázána na žádné konkrétní situace, je tzv. volně plynoucí. Člověk s generalizovanou úzkostnou poruchou se nadmíru obává a může si tvořit tzv. katastrofické scénáře. Nezřídka klienti mluví i o tom, že „mají strach z toho nemít strach“. Spouštěčem může být dlouhodobý stres či náročná životní situace. Mezi příznaky patří pocit neklidu, rozrušení nebo napětí, snadná unavitelnost, potíže se soustředěním, podrážděnost, bolesti hlavy, svalů, žaludku nebo nevysvětlitelné bolesti, potíže s ovládáním pocitů znepokojení,  problémy se spánkem, například potíže s usínáním nebo udržením se ve spánku.

Lidé s panickou poruchou mívají časté a nečekané záchvaty paniky, což  jsou náhlá období intenzivního strachu, nepohodlí nebo pocitu ztráty kontroly, i když neexistuje žádné jasné nebezpečí nebo spouštěč. Během panického záchvatu může člověk zažívat bušení srdce, pocení, třes nebo mravenčení, bolest na hrudi, pocity blížící se zkázy, pocit, že se vše vymyká kontrole.

Sociální úzkostná porucha (dříve nazývaná sociální fobie) způsobuje intenzivní strach nebo úzkost ze sociálních situací nebo z vystupování. Pacienti se obávají, že jednání nebo chování spojené s jejich úzkostí bude ostatními negativně hodnoceno, což je vede k pocitu trapnosti. Tyto obavy často způsobují, že se tito lidé vyhýbají společenským situacím. Sociální úzkostná porucha se může projevovat v řadě situací, například na pracovišti nebo ve školním prostředí. Mezi časté příznaky patří červenání, pocení nebo třesení, bušení srdce, bolesti žaludku, strnulé držení těla nebo mluvení příliš tichým hlasem, potíže s navazováním kontaktu s lidmi, pocity rozpaků nebo strach z negativního hodnocení.

Mezi poruchy, souvisejícími s fobiemi, patří různé specifické fobie, tj. intenzivní strach z určitých typů předmětů nebo situací. Jsou to například strach z létání, výšek, konkrétních zvířat, jako jsou pavouci, psi nebo hadi apod. Další takovou poruchou je agorafobie. Lidé, kteří jí trpí, mají intenzivní strach ze dvou nebo více následujících situací: používání veřejné dopravy, pobytu na otevřeném prostranství, pobytu v uzavřených prostorách, stání ve frontě nebo v davu lidí. Také pro ně může představovat problém být sám mimo domov.

V případě, že se u vás opakují zmíněné příznaky a stavy a narušují váš soukromý i pracovní život, doporučujeme konzultaci s odborníky (klinický psycholog nebo psychiatr). Úzkostné poruchy se obvykle léčí psychoterapií, léky nebo obojím. Podstatou terapeutické léčby úzkostí je postupné uvědomování si a kontakt s často náročnými či potlačenými prožitky (např. ohrožující emoce, nezpracované trauma) a jejich zpracování v bezpečném terapeutickém prostoru. To pak vede k objevení a nastavení funkční změny v životě. 

Léky úzkostné poruchy neléčí, ale mohou pomoci zmírnit jejich příznaky. Výběr správného léku, dávky léku a léčebného plánu by však vždy měl probíhat pod odbornou péčí a měl by vycházet z potřeb člověka a jeho zdravotní situace.

Stav mého tatínka se již o mnoho zlepšil. Dochází na psychoterapie k odborníkovi, kterému důvěřuje a cítí se u něj v bezpečí. Ten mu doporučil i další techniky zvládání stresu, jako jsou cvičení, všímavost (mindfulness), meditace nebo práce s dechem.

Existuje řada dechových cvičení, která pomohou odbourávat stres a s ním spojené další příznaky. Důležité je zaměřit se na uvolněné dýchání „do břicha“ oproti mělkému dýchání do hrudníku. Kontrola dechu, a tedy pohybu bránice, vás uklidní a pomůže vám se vyrovnat s úzkostí. Je dobré mít dechové cvičení natrénované, aby člověk v krizi věděl, jak ho správně provést.

Stresové a úzkostné ataky vyvolává tok myšlenek. Zkuste si všímat, kdy vás přepadne pocit strachu. Na co právě myslíte? V budoucnu pak při myšlence na tyto věci zkuste svou pozornost zaměstnat něčím jiným: čtěte, pusťte si film, hudbu, změňte prostředí, pozvěte přátele, zpívejte, fyzicky se unavte atd.

S úzkostí je zpravidla spojená řada pocitů, které je zpočátku těžší vnímat, protože jsou skryté pod povrchem. Pokud váš stav zrovna není akutní, tak můžete zkusit zůstat s nepříjemnými pocity a vnímat, co se v nich nachází – možná se rozvinou smutek, naštvání, nebo nějaká jiná emoce. To může být zprvu nepříjemné, ale pokud se vám podaří dát této emoci průchod, např. ji nějak bezpečně vyjádřit (svěřit se, poplakat si), tak se vám ve výsledku může ulevit, protože byl emoční náboj zdravě vyventilován a zpracován.

Důležitý je i zdravý životní styl – dostatek spánku, relaxace, procházky, dostatek vitaminů, pohyb, duševní očista (hudbou, kulturou, malováním) – to vše vám zlepší náladu a dodá potřebnou energii. I jídelníček ovlivňuje duševní pohodu. Vyvážená strava, dostatek vlákniny, a tak nějak všeho akorát. Drastické diety a jednostranné jídelníčky k vašemu blahu určitě nepřispějí. Dopřejte si potraviny bohaté na antioxidanty – avokádo, ořechy, brokolici, na probiotika – jogurty, zakysané výrobky a na kyselinu listovou – špenát, ořechy, salát. Vynechte kávu a alkohol.