Bez cukru je život mnohem sladší - 1. díl

Původ slova cukr je odvozen z arabštiny a ze sanskrtského šarkara, což znamená sladký. Počátky výroby cukru v  českých zemích spadají do konce 18. století, kdy Belgičan Sauvagne otevřel v bývalém klášteře na Zbraslavi cukrovar. Cukr se do konce století páry (19. století) používal v odlévaných homolích, které se pak sekaly na drobné kousky. Homole nahradil v roce 1841 český vynález – kostkový cukr. Vymyslel ho Jakub Kryštof Rad z Dačic. 

Nevím, jestli to dnešní děti vědí, ale nás ve škole učili, že cukr se vyrábí z  cukrové řepy a cukrové třtiny. Řepa se zbaví nečistot, rozřeže na proužky, takzvané řízky a uloží do zařízení zvaného difuzér, kde se cukr vyluhuje pomocí vody. Vyluhované řízky se používají jako krmení pro dobytek. Cukerná šťáva se pak dále čistí. Ve vakuu dochází ke krystalizaci a  výsledná vlhká cukrovina se buď plní do forem, nebo se suší na surový (hnědý) cukr. Tento cukr se pak znovu rozpouští a  dalším čištěním se z  něj stává cukr bílý. Výroba cukru z cukrové třtiny je snazší, protože obsahuje méně nečistot, ale postup je podobný. 

Pod pojmem cukr si většina z nás automaticky představí klasický stolní cukr, který používáme v domácnosti (tzv. sacharózu). Z chemického hlediska ale patří pod „cukry“ celá skupina uhlohydrátů, které se rozlišují následovně: 

• Jednoduché cukry – monosacharidy (například fruktóza, glukóza) a disacharidy (např. laktóza či sacharóza). Ve vodě se rychle rozpouští a jsou zdrojem rychlé, ale krátkodobé energie. 
• Složené cukry (polysacharidy), které obsahují 10 a více monosacharidů. Patří sem například rostlinné a živočišné škroby nebo celulóza. Vzhledem k tomu, že polysacharidy nejsou sladké, možná by nás ani nenapadlo je mezi cukry řadit. Ve vodě se nerozpouští vůbec (celulóza), nebo jen velmi pomalu (škrob). 

Základ jídelníčku by měly tvořit především komplexní neboli složené sacharidy, mezi které patří kvalitní pečivo, ovesné vločky, luštěniny a další. 

Jednoduchým cukrům ve zpracovaných potravinách a nápojích je vhodné se spíše vyhýbat, protože kromě rychlé energie prakticky nic dalšího po výživové stránce neposkytují. Do jisté míry to však závisí i na způsobu našeho života.

Cukry, lépe řečeno sacharidy, jsou v každém případě důležitým zdrojem rychlé energie a tělo je potřebuje. Jaké množství cukru je ale už příliš a jaké zdravotní následky nám jeho nadměrná konzumace může způsobit? 

Nejen rafinovaný cukr, ale jakýkoliv nadbytek sacharidů vede k nepříznivým biochemických změnám v organismu, které jsou základem většiny z typických zdravotních potíží obyvatel vyspělých zemí. Konkrétně nás naše oblíbené přejídání se cukry ohrožuje třeba vznikem nadváhy až obezity, cukrovky, srdečně cévních onemocnění, kloubních potíží i Alzheimerovy demence. A přejídáním mám na mysli obvyklou konzumaci sacharidů mnohými z nás. A to ani nemusí jít o pojídání koblih, ale i jídelníček s pravidelným příjmem pečiva, sušenek a krekrů z bílé pšeničné mouky, „zdravých" cereálií a müsli tyčinek, které běžně obsahují nad 30 procent cukrů, a slazených nápojů. 

Cukr ve své koncentrované podobě má dle tradiční čínské medicíny obrovsky jinový a expandující účinek. Na jednu stranu tak přináší do organismu uvolnění, ale zároveň s sebou nese i nadměrné vlhko a zároveň oslabuje energii sleziny. Proto by se cukru měli podstatně vyvarovat ti, kterým v organismu dominuje vlhko či mají oslabenou Slezinu.