Jin a jang dřeva

Nedá mi to, abych nepřipomněla základní poučku o YIN a YANG. Věci nikdy nejsou čistě jinové nebo jangové, takže tvrzení, že je něco YIN, je velmi relativní a je možné je použít pouze v porovnání se svým opozitem.

V čínské medicíně se o dřevu (játra a žlučník) říká, že ovládají pohyb do stran a šíření QI. To znamená, že když dřevo funguje normálně, tento element prosperuje jako strom na jaře.

U tohoto přirovnání bych zůstala. Naše dřevěná energie v těle je přesně jako strom na jaře. Jang elementu dřeva představuje jeho růst. Jangová energie je spojena spíše se žlučníkem. Číňané říkají, že člověk, který se umí rychle rozhodnout a dokáže se i přes strach vrhnout do neznáma, má silný žlučník (jangový aspekt dřeva). Ten strom je v těle pevný a silný.

Jangová přirozenost stromu je růst. Je to i naše přirozenost a máme-li silný aspekt dřeva, toužíme po určité životní kreativitě a různorodosti. Tento jang je však brzděn překážkami, které jsou často vytvořeny našimi emocemi.  Ruku na srdce, kdo umí dát volný průběh svým pocitům nebo jen tak z plna hrdla křičet? Tím, jak sami sebe omezujeme, blokujeme jang naší energie dřeva. Strom se pak někde zarazí v růstu, protože taková blokáda je stejná, jak když v přírodě narazí na skálu. Často si prorazí i cestu ven. Je to však za cenu bolesti. Na těle to můžeme pociťovat jako deprese z blokády, poruchy menstruace nebo bolesti.

Jak již bylo řečeno, dřevo řídí v těle průchodnost QI (vše proudí, jak má). QI a emoce nejsou dvě oddělené věci. Emoční stres je nejčastější příčinou stagnující QI. Tím, že dřevo řídí průchodnost, tak se stagnující QI nejčastěji projeví na disharmonii dřeva. To je třeba i důvod, proč se např. steatóza jater objevuje u žen, které jsou celoživotními abstinentkami.

Jang dřeva má v patologii tendenci být nezvladatelný, extrémně stoupající a expandující.

Jinovým aspektem dřeva jsou játra GAN.

K tomu, aby strom v nás dostatečně rostl, potřebuje tekutiny. Představuji si to vždy tak, že každá buňka toho stromu musí být naplněná „šťávou“. To je vlastně „tekutá“ složka dřeva, tedy princip jin. Jin dává tomu stromu pružnost. Naše šlachy (větve) jsou vyživené, pevné a pružné, abychom se mohli rozběhnout vstříc naší fantazii a snům.

Jednou z hlavních tekutin, která proudí v našem těle, je krev. Dle teorie čínské medicíny se krev XUE hromadí v játrech a když je vše v harmonii, se spolu s QI rozproudí ven a pronikne do všech buněk v těle. Strom může začít pučet, zelenat a plodit. Na těle to jsou vlasy, nehty, jiskřivé oči nebo šlachy. Pokud YIN vysychá, vznikne diagnóza „XUE XU – prázdnota krve“. Takový strom (tělo) je pak velmi slabý, často jej oslabí sebemenší vítr, praskají mu větve a neroste do takové míry, do které by mohl.

Lidé se slabou YIN dřeva často reagují na stres křečemi nebo bolestmi hlavy.

K prvku dřevo přináleží také jarní období, dětství nebo východ slunce. To jsou vše spíše jangové aspekty. V přírodě je to viditelné na tom, jak vše začíná sílit a růst. Nikdy však není nic jen jangové nebo jen jinové. Dřevěné orgány dřeva mají svoji sezonní QI. U jater je to země a žlučník má vodu, což jsou jinové aspekty. Teorie sezonní QI vychází ze Su Wen, kapitola 68. Nalezení této teorie, v rámci přednášek Arama Tzayiga, mi objasnilo souvztažnost jater s krví a funkce žlučníku, který jako jediný orgán FU v sobě uchovává tekutinu (žluč).

Sezonní čchi je určována tak, že denní funkce orgánů a energií (orgánové hodiny) jsou aplikovány na sezony – jaro, léto, podzim, zima. Přechodem mezi tímto obdobím je DOJO (vždy země).

Dřevo je jangový aspekt jater a země je jinový aspekt jater.

Dřevo je jangový aspekt žlučníku a voda je jinový aspekt žlučníku.

V rámci dřeva je žlučník jang a játra jin.

V knize Klasická čínská medicína od V. Anda najdeme popis žlučníku takto 2):

Tato citace jasně ukazuje, že jang v jangu dřeva musí mít i svůj jinový aspekt. Můžeme se dohadovat i o tom, zda pojmenování „esence“ souvisí s „esencí“ uloženou ve vodě (ledviny a močový měchýř). Určitě nebudou mít stejnou úlohu, ale to, že žlučník dodává rozhodnost, odvahu a vyšší odolnost vůči psychickým stresům, může na nějakou korelaci ukazovat.

Základním vztahem je to, že kov kontroluje játra. Jde to však mnohem hlouběji.

Kouzlo knih, jako je Klasická čínská medicína od Vladimíra Anda, začínám nalézat čím dál více. Při jejich čtení mi docházejí souvislosti znalostí, které jsem studiem načerpala. Čtení na začátku studia pro mě byla „španělská vesnice“ nebo možná spíše „čínská vesnice“.

Teď když u popisu jater najdu tento odstavec, je mi to mnohem jasnější.

Sezonní čchi plic je dřevo. Kov je tedy jinový aspekt plic a dřevo jangový aspekt plic, což i vysvětluje teorii, že mluvíme-li o stagnaci čchi, je nutné brát vždy v potaz i plíce. Toto potvrzuje i Giovanni Maciocia ve svém díle Diagnostika v čínské medicíně, kdy například u klasického „stagnačního“ projevu – pocit překážky v hrdle uvádí stagnaci jaterní čchi, ale i stagnaci čchi plic.

Stagnace čchi v hrdle nepochází pouze z jater, ale stejně často vychází z plic. Objevit se může i stagnace čchi žaludku a srdce. 3)

Pokud tedy někdy zabřednete do diagnostického oříšku, zkuste se vrátit úplně na začátek. K teorii pěti prvků, jejich vzájemnému ovládání, rození a kontroly.