Na Hromnice o den více. Jak rituály podporují naše zdraví?

Rituál pochází z latinského ritualis – obřadný. Obřad, ceremonie nebo právě rituály nás provázejí celou existencí lidstva. Jsou v nás silně ukotveny, ať už z náboženského důvodu, nebo toho společenského, kdy nás neprovozování určitého rituálu vystavuje „vyčlenění“ ze společnosti. Zkuste třeba neslavit zmiňované Vánoce.

Nabízelo by se napsat, že nám rituály v dnešní době chybějí, protože skutečně z velké části zmizely z našeho života. Za ty nejvíce chybějící považuji ty, které se váží k určitým přechodovým částem lidského života, jako jsou rituály spojené s první menstruací, porodem, menopauzou, dospěním chlapce v muže apod. Takový přechodový rituál pro chlapce by možná pomohl v tom, že by muži ve 30 letech nebydleli u maminky a nehráli v dětském pokojíku počítačové hry.

V čínské medicíně ženy a muži následují určité cykly. Ženy 7leté a muži 8leté.

2 × 7 let začíná menarché / 2 × 8 let začíná spermatogeneza

7 × 7 začátek menopauza / 7 × 8 let přechod pro muže

Ty cykly v sobě nesou určitou důležitost a potenciál změny, která je přirozená. Jak to vypadá v naší společnosti?

• Za menstruaci se dívky ještě stále stydí. Je to už mnohem lepší než před 30 lety, ale pořád tam není přijetí a o oslavě plodnosti si můžeme jen nechat zdát.
• Přechodový rituál pro chlapce, který se má stát. Neexistuje.
• Menopauza je považována za utrpení a možná i za nemoc, protože se na ni předepisují léky.
• Mužský přechod? Co to je? Mluví muži o svém přechodu? Nechci ani vypisovat, jak si muži vynahrazují snížení výkonnosti.

Když se podíváme kolem sebe, tak i stávající rituály však ztrácejí určitou hloubku a my mnohdy ani nevíme, proč se vlastně slaví. Kolem Vánoc to vnímám úplně nejvíce.

Taková Mikulášská besídka pro mě byla velmi zvláštním zážitkem. Kdo z vás, co čtete tyto řádky, ví, kdo byl svatý Mikuláš? Možná víte, že byl inspirací pro vytvoření mýtického Santa Clause, že je patronem dětí a rybářů a je významným křesťanským světcem. Snažil se však také propojit filozofii východu a západu a tím přinést porozumění a pochopení rozdílných náboženství. Byl silně věřící a katolická církev pro něj byla svatá, ale byl také zastáncem spravedlnosti a věřil, že neexistuje pouze jedna pravda. Nadílku přinášel právě z východu, kdy do Evropy přinášel exotické ovoce, které v tehdejší nuznější době bylo pokladem. Jeho vyobrazení by třeba mohlo vypadat takto. Čert a anděl byl k němu přidán později jako ukázka dobra a zla, v jehož rozlišování stále věříme.

Něco podobného bychom mohli napsat o Vánocích. Rituály adventních nedělí ohlašují příchod Vánoc, a tím oslavu narození Ježíše Krista. Příchod světla v době temnoty. Stejně jako u Mikuláše se předpokládá, že církev tento svátek zařadila do období pohanských svátků zimního slunovratu. Den, kdy temnota dosáhne svého vrcholu a opět přichází světlo. V čínské medicíně bychom řekli, že Yin dosáhla svého vrcholu a hloubky a Yang opět začíná přibývat, aby v době letního slunovratu dosáhl svého vrcholu.

Co mají společného rituály a zdraví? Zdánlivě nic, ale ve skutečnosti hodně. Spousta původních rituálů jako oslavy slunovratů, rovnodenností nebo různé přechodové rituály měly za cíl lidskému tělu i duši ukázat, že je čas na změnu. Na změnu, která je přirozená v rámci různých cyklů, ať už životních, nebo těch přírodních. Měly za cíl udržet člověka v souladu s přírodou a jejím přirozeným vývojem.

Následování sezón v rámci roku je jedním ze základních postupů, jak si udržet duševní i fyzické zdraví. V rámci TČM jsou sezóny přiřazeny vždy k nějakému prvku, který dané období ovládá. To nám jasně dává najevo, čím bychom se v daném období měli zabývat. Zajímavé je, že s přechody těchto období se u nás vždy pojí nějaké pranostiky a najdeme tam i nějaké původní rituály, které se následovaly i u nás. Vnímání přírody totiž bylo stejné. A je jedno, zda jste byli v Číně nebo pod Řípem.

Pojďme se na pár z nich podívat.

Hromnice jsou mým oblíbeným dnem. V kalendáři je najdeme 2. února a pojí se k nim jeden krásný rituál. Otevřít ten den všechna okna a provětrat dům/byt a to tak, že si vezmete koště a doslova vymetáte zimu ven. Ženy u toho často křičely nebo zpívaly a tancovaly. Někdy se používaly i vykuřovadla, aby se dům zbavil zimní energie. Zřejmě to působilo dost děsivě, protože z tohoto zdánlivě nevinného rituálu vznikl obraz čarodějnice létající na koštěti.

2. února začíná dle TČM biologické jaro, konkrétně přechodové období do jara – DOJO (DOJO je vždy čas ovládaný zemí – ta v sobě nese transformaci-změnu). Ještě není teplo, ale světlo je již mnohem delší a přípravy ve vzduchu můžeme již cítit. Hlasovým projevem jara je křik, pohyb, poskakování a cokoliv, čím projevíte volnost a spontaneitu.

Je to takový první rituál přivítání jara, které má našemu tělu ukázat, že je čas klíčit, a energie se může pomalu sunout k povrchu a začít volně proudit. Již není tolik ohrožena zimou a tmou.

Po celém světě se svátky, které mají co do činění se smrtí, slaví v podobném čase. Koncem října a začátkem listopadu.

V TCM je opět přechodové období DOJO, kdy z kovu (Plic) jdeme do vody (Ledviny). Voda (Ledviny) představují takové naše setkání se smrtí. Je to konec jednoho cyklu a naše setkání se smrtelností. Voda je doslova domovem smrti. Když tyto cykly známe a následujeme, tak nás nepřekvapí, že nás uvnitř napadají otázky o smyslu života, o pocitu naplněnosti na tomto světě atd. Nevyděsí nás to, naopak se nad nimi opravdu do hloubky (Yin) zamyslíme.

Se svatou Annou se pojí krásná pranostika – Anna chladna z rána. V TCM končí období léta a začíná přechodový čas do podzimu (DOJO).

Co však je velmi zajímavé, tak jedna z legend nedovolovala se okolo svátku sv. Anny koupat. Kdo se koupal, dostal po těle prašivinu. Když se podíváte na období, kdy se slaví anenské období, tak je to konec července, kdy jsou vody zaneseny sinicemi a koupání je nebezpečné. Právě chladná rána, která přináší toto období, je pomáhají očistit.

Sv. Anna je patronkou šťastného manželství, porodu a matek. A nedá mi, abychom se na manželství jako rituál také nepodívali. Manželství může totiž být velkým zdrojem emocí – nemocí.

Zde si dovolím doslovnou citaci z knihy Voda na radost 1):

„Matrimonium: opus contra naturam: Idealističtí překladatelé tento výkřik převádějí jako „manželství: dílo vyvzdorované na přírodě“, ale i my chabí znalci latiny víme, že je to jinak: „dílo proti přírodě“! Svátost manželství zavedla katolická církev až roku 1563 na Tridentském koncilu. Do té doby v tom byl možná větší binec, ale možná lepší řád.“

Svatba a všechny rituály jsou velkou oslavou lásky, ale málokdo si uvědomuje, že je to rituál umělý a někdy proti přírodě.

Co jsem vlastně chtěla tímto článkem říci? To, že rituály jsou důležitou součástí našeho života a zdraví. Může se nám to zdát zastaralé a v technokraticko-vědecké době nepotřebné. Myslím si, že opak je pravdou. Zkusme si jen uvědomit, že mnoho vědeckých výzkumů je velmi rychle vyvráceno a za rok po nich neštěkne pes. Rituály a tradice tu jsou staletí a stále v určité podobě přetrvávají. Zkusme je jen prožívat více vědomě a nenásledovat slepě vše, co dělají ostatní. Ti totiž často nevědí, co činí.

Autor: Mgr. Jana Kubíčková

Zdroj:

Honzák R., Vostrá D., Voda na radost, Euromedia Group, ISBN 9788024292090