Nový pohled na Yin a Yang

Teorie Yin-Yang je v současných knihách o čínské medicíně pojímána celkem konvenčně, jednotlivé knihy se ve svých pojetích moc neliší. Přístup k této teorii bývá spíše pragmatický a pochopitelně se zaměřuje na ty její aspekty, které lze uplatnit při samotné léčbě. Ale teorie Yin-Yang se dotýká všech aspektů naší existence. Definujeme-li zdraví jako harmonii mezi Yin a Yang, musíme se zamyslet nad významem této harmonie pro všechny aspekty lidského bytí - fyzického, energetického, citového a duchovního. Toto je moje osobní krátká úvaha nad těmito aspekty.

Jedním z nejjednodušších a přitom nejúčinnějších postojů ve Qigong je Zhan Zhuang, neboli „postoj sloupu“. Chodidla jsou pevně na zemi, prsty u nohou mírně pokrčené, bod KID-1 (KI1), Yongquan, se dotýká země, stojíme klidně a tiše. Kolena jsou povolená, pokrčená, kostrč lehce tlačíme dopředu, takže pánev je mírně podsazená a bederní páteř je méně zakřivená. V této pozici jakoby sedíme, váha celého těla klesá směrem k zemi (,,Nelze vykořenit, co má pevnou základnu”). Páteř je však zároveň protažená, pátý bederní obratel se mírně zvedá z křížové kosti a každý další obratel se zvedá z předchozího, od bederní páteře přes hrudní páteř až po krční páteř. Brada je zastrčená a lebka je mírně zdvihnutá ze sedmého krčního obratle. Toto stoupání celé páteře končí až v bodě DU-20 (GV20), Baihui, který se tím pádem zvedá k nebesům, jako by k němu byl shora připojený neviditelný hák, který ho jemně táhne přímo vzhůru. (Abychom při protažení krku nechtěně nezakláněli hlavu, představme si raději, že je tento pomyslný hák připojen k týlní kosti). Tento postoj tedy harmonicky kombinuje klesání směrem k zemi a stoupání do nebes. Klesající spodní Qi směřuje do hlubin tmavé země, jako kořeny obřího stromu, který, třeba až v samém středu Země, hledá Yin coby výživu. Stoupající Qi směřuje směrem k obloze, daleko do vesmíru, jako koruna stromu, která hledá Yang coby světlo. Krásně vyjádřené ono ,,nohama pevně na zemi a hlava v oblacích” nebo ,,plné dole a prázdné nahoře”.

Všechno těžké klesá dolů, jako obilí v pytli, a je potom vstřebáno v zemi. Všechno lehké stoupá vzhůru. To, že vystoupala k nebesům, umožňuje světlé Yang složce Qi klesnout a prostoupit tělem, zatímco díky klesání směrem k zemi může hluboká Yin složka Qi stoupat směrem vzhůru v harmonii Yin-Yang. Tělo je v klidu, uvolněné a otevřené. Všechny dráhy jsou tak otevřené oběhu a mísení těchto energií. To se zrcadlí v základním principu Yin-Yang ,,v každém klidu musí být pohyb a v každém pohybu musí být klid”.

Když v tomto kontextu mluvíme o Yin složce Qi země, mluvíme jak o výživě, která vychází z hlubin země a stoupá vzhůru, tak o očistě od patogenického Qi, které klesá a rozplyne se. Zem je ztělesněním hmoty, všeho materiálního, přičemž tento výraz má kořeny v latinském ,,mater", čili ,,matka". Je základním symbolem nejen výživy, ale i přijímání a zpracovávání toho, co bylo vyloučeno, zem samotná vstřebává a proměňuje mrtvá zvířata a rostliny.

Kontakt se zemí může spojit muže i ženy s podvědomou moudrostí, která je v náboženstvích a mýtech symbolizována jako ženská, hluboká a podzemní. Mnoho starověkých příběhů vypráví o cestách do podsvětí za účelem hledání moudrosti nebo hledání něčeho ženského, například Orfeus, který musel sestoupit do podsvětí, aby získal zpět svou ženu Eurydiku.

Ve starořeckém a předkřesťanském období západní náboženské historie patřil Yin, země a voda, bohyni, která byla uctívána v jeskyních (vstupech do podsvětí), údolích, jezerech a tůních. Některé křesťanské tradice dokonce tvrdí, že Kristus se narodil v jeskyni jako symbolické spojení nebeského Boha a bohyně země3. V Tao Te Ching, což byl ve světě ovládaném muži revoluční text, se píše ,,Duch údolí neumírá, nazýváme jej Tajemná Matka".4

Postupem času byly ve většině kultur bohyně země nahrazeny nebeskými Bohy. Tuto změnu podtrhuje známý mýtus: Řecká legenda vypráví o Heraklovi, synu nebeského Boha Dia, a jeho zápase s Antaiem, synem Poseidona (Boha moří, řek, pramenů, rostlinstva a nymf). Obr Antaios načerpal sílu ze země pokaždé, když byl povalen. Aby ho přemohl, Herakles ho zdvihnul ze země a rozmačkal. Jahve a Alláh, nejsilnější příklady nebeských Bohů, pocházejí z pouští Blízkého východu, kde panoráma tvoří seschlá země, nesmírná obloha a neuhasínající slunce. Pod vládou nebeských Bohů bylo to, co je Yin a tedy ,,dole", pronásledováno jako něco, co patří peklu, jako duchovní temnota a utrpení.

Jednostranné odmítání a oddělení spodního elementu v judeo-křesťanské tradici je obrazně popsáno v knize Roberta Gravese Židovské mýty:

Bůh uviděl mužské horní vody a ženské dolní vody v milostném objetí. ,,Ať jeden z vás vystoupá a druhý klesne," poručil. Ony ale vystoupaly společně, takže se jich Bůh zeptal, ,,Proč jste vystoupaly společně?" ,,Nemůžeme se rozdělit, nechej nám naši lásku!" odpověděly jednohlasně.  Bůh tedy zvedl malíček a roztrhnul je od sebe. Horní vody vyzdvihnul do výšky, dolní vody srazil. Aby potrestal jejich neposlušnost, seslal na ně Bůh oheň ... Rozdělené vody kvůli bolesti z odloučení slepě vyrazily k sobě, zaplavily vrcholky hor. Když se ale dolní vody dotkly paty Božího trůnu, rozhněval se a podupal je ... Tehom (propast, tma, dolní vody) se od té doby krčí ve svém příbytku v hlubinách jako velké zvíře. Těm, kdo si je zaslouží, posílá prameny a dodává vláhu kořenům stromů.5

Nabízí se zajímavé srovnání s Tao Te Ching Otevírání a zavírání nebeských bran:

a

Moudrost a rozum, ačkoliv mohou být jiného druhu, pochází shora i zdola, zevnitř i z vnějšku. Energie země ztělesňuje moudrost zrození, péče, nekonečné lásky a porozumění, a také podsvětí, nitro, podvědomí a všechno, co leží skryté v hlubinách duše. Energie nebe ztělesňuje moudrost kritiky a poznání, vnímání, sílu rozumu, vědomé mysly a vnější, zjevené pravdy. Při šamanských cestách se poznání hledá jak v nižších, tak ve vyšších světech. Tradiční evropská alchymie zase mluví o sjednocení mužského alchymisty se svojí ,,mystickou sestrou", následně zobrazováni jako hermafrodit:

Voda mocně prýští ze dvou pramenů, jedna voda je horká, náleží chlapci,

druhá voda je chladná, nazývá se panenskou fontánou. Obě jsou spoj, aby obě vody v jednu splynuly. Tento pramen ponese sílu obou dvou.8

V kulturách, ve kterých převládají nebeští Bozi, se ale duchovní cesta jeví jako jednosměrná, cesta vzhůru do světlých světů čistého duchovna, únik od temnoty a materialismu. Stejně tak většina návodů na dosažení zdraví, štěstí a úniku před utrpením se zaměřuje pouze na posílení toho světlého a pozitivního. Tmavý prvek pohřbený v podvědomí je často ignorován a zavrhován, protože se jedná o děsivý element.

Harmonizace Yin a Yang za účelem dosažení celosti znamená postavit se stínům a sestoupit do skrytých tmavých zákoutí země/podvědomí a najít tam výživu, stejně jako vystoupat do říše nebeského světla. Ať už prostě jenom cvičíte Qigong, nebo chcete léčit nemoce a bolesti svoje, i cizích lidí, celost znamená harmonii mezi tím, co je nahoře a tím, co je dole, světlem a tmou, vnitřkem a vnějškem.

A ,,jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu"? Díváme-li se na harmonii mezi Yin a Yang jako na cestu poznání a celosti, můžeme se na ni dívat také jako na způsob, jak uzdravit lidskou rasu v dobách, kdy lze zpochybňovat naši schopnost dlouhodobě přežít. Z doby, v níž vládla ženská Bohyně země a přírody, se lidská civilizace, tedy alespoň její momentálně dominantní západní část, posunula do doby mužských nebeských Bohů, která se pokusila ovládat a zkrotit přírodu do takové míry, že je ohrožena celá naše existence. Teorie Yin-Yang říká, že ,,když jeden směr dosáhne své meze, promění se ve svůj opak". Nyní jsme příliš na straně Yang, musíme se nyní obrátit na sílu Yin, abychom znovu dosáhli rovnováhy a udržitelnosti.

1. Aureus tractatus de philosophorum lapide citován v Alchemy: The Medieval Alchemists and their Royal Art, Johannes Fabricius, Diamond Books, 1976, strana 166.
2. Romeo a Julie, William Shakespeare.
3. Nejstarší mimobiblická zmínka o Kristově narození pochází z roku 140 od Justina Mučedníka, církevního Otce. Uvedl, že Kristus se narodil v jeskyni. Roku 248 totéž prohlásili Origenes a Jeroným, jeden z největších učenců prvotní církve.
4. Tao Te Ching, kapitola 6, přeložili Gia-Fu feng and Jane English, Wildwood House, 1972.
5. Robert Graves a Raphael Patai, Hebrew Myths: The Book of Genesis (London: Cassell, 1964; New York: McGraw-Hill, 1966), 40.
6. Tao Te Ching, kapitola 10, přeložili Gia-Fu feng a Jane English, Wildwood House, 1972.
7. Tao Te Ching, kapitola 28, přeložili Gia-Fu feng and Jane English, Wildwood House, 1972
8. Atalanta fugiens, Michael Maier (1568-1622). citovaná v Alchemy: The Medieval Alchemists and their Royal Art, Johannes Fabricius, Diamond Books, 1976