Od souchotí k TBC

Bohužel i v současnosti je pořád důvod se tuberkulózy obávat. Každoročně totiž zemře na celém světě na tuto nemoc víc než milion lidí. Velkým problémem je, že se objevují formy, které nereagují na léčbu, a které vykazují velký potenciál pro další šíření. A pozor, tuberkulóza se netýká jen lidí bez domova, nebo narkomanů. Touto nemocí se může nakazit kdokoli z nás. 

Předpokládá se, že třetina světové populace je infikována bakterií TBC a zhruba každou sekundu je infikován další člověk. Procento celosvětové populace, které každý rok onemocní tuberkulózou, zůstává stejné nebo klesá, ale v důsledku růstu populace se počet nakažených zvyšuje. V roce 2007 bylo odhadováno na 13,7 milionů chronických aktivních případů, 9,3 milionů nových případů a 1,8 milionů úmrtí, a to většinou v rozvojových zemích. 

V ČR bylo zahájeno očkování (kalmetizace) v roce 1953. V současné době patří ČR mezi země s nejnižším výskytem TBC, plošná kalmetizace byla ukončena v roce 2010 a očkovány jsou jen děti z rizikových skupin nebo na přání rodičů.

Tuberkulóza je vyvolána bakterií Mycobacterium tuberculosis, která proniká do nitra buněk a ke svému životu potřebuje kyslík. Proto ji řadíme mezi aerobní intracelulární patogeny. Vstupní branou nákazy jsou hlavně dýchací cesty. Vdechnutý patogen se dostává do plic, kde je detekován a pohlcen imunitními buňkami. Jenže ty mají schopnost migrovat a mohou tedy infekci roznést po celém těle.

Kromě toho mohou samotné bakterie pronikat do nitra buněk, např. buněk plicní sliznice a plicních sklípků. Vzhledem k tomu, že jsme psali, že je mykobakterie odhalená imunitními buňkami, tak bychom se mohli domnívat, že si s ní imunitní systém snadno poradí. Opak je však pravdou. Mykobakterie má schopnost ovlivnit imunitní systém tak, aby ji náš obranný systém nezabil. Tak také dokáže v organismu přežívat.

Příznaky TBC jsou velmi pestré. Závisí na tom, jaká forma se u nakaženého rozvine.

• V případě plicní formy dominuje kašel, ztráta chuti k jídlu, snížení tělesné hmotnost, noční pocení, dušnost či vykašlávání krve.
• U těžších případů může dojít ke spontánnímu pneumotoraxu, zánětu poplicnice, selhání plicních funkcí a tedy smrti.

Kromě plicní formy existují také tzv. extrapulmonální formy, kdy se bakterie dostávají do jiných orgánů než do plic.

• Často bývají napadeny močové cesty, kde pak dochází k zánětům ledvinné pánvičky, močového měchýře či prostaty.
• Mykobakterie mají také rádi blány pokrývající orgány, takže mohou vyvolat třeba zánět pobřišnice, zánět obalu srdce či zánět pohrudnice.
• Může napadnout také pohybový aparát a vyvolat zánět kloubů (artritidu) či zánět kostní dřeně.
• Vzácněji je pak TBC infekce může vyvolat prasknutí aorty, poškození mízních uzlin, nadledvin či zánět mozkových blan.

Musíme také zmínit, že mnoho infikovaných osob má latentní formu TBC. Jedná se o stav, kdy je šíření bakterií omezeno až zastaveno, např. je ložisko bakterií opouzdřeno. Bakterie v těle sice přežívají, ale nezpůsobují příznaky nemoci. Osoby s latentní funkcí tedy nemají obtíže a nejsou ani infekční. Nemohou nikoho nakazit. Nebezpeční latentní TBC však spočívá v možnosti reaktivace. K ní dochází v případě, že dojde k oslabení imunitního systému, který pak není schopen držet mykobakterie v šachu a tím je umožněno jejich množení a šíření. Taková osoba začne mít příznaky a může nakazit ostatní lidi. 

TBC se přenáší vzduchem. Inkubační doba je 6 až 8 týdnů. Dobrou zprávou je fakt, že k nakažení nestačí krátkodobý kontakt se zdrojem infekce. Je potřeba být v kontaktu s nemocným alespoň čtyři hodiny, jinak se tuberkulózní bacily do našeho organismu nedostanou. Při delším styku s nemocným tedy riziko roste. Proto je velmi nepravděpodobné, že byste se nakazili TBC v metru, tramvaji či vlaku. Dospělí a mladiství se zdravým imunitním systémem by neměli onemocnět ani po přímém kontaktu s infekcí. Jejich tělo má totiž dostatek látek bránících vzniku nemoci.

Mezi rizikové skupiny patří bezdomovci a hlavně narkomani, kteří tvoří přes 20 % bacilonosičů. Výskyt tuberkulózy je výrazně vyšší také u HIV pozitivních, u kterých představuje velmi častou příčinu smrti. 

Důležitý faktor ovlivňující nakažlivost je řádná léčba. Nemocný s plicní TBC přestává být nakažlivý ve velmi krátké době. V případě, že dodržuje řádnou léčbu, zpravidla během dvou týdnů přestává být nakažlivým pro okolí.

Tuberkulózu odhalí lékaři pomocí rentgenu hrudníku, kožního testu a analýzy slin. Neméně důležitý je také tuberkulinový test. Zejména v zemích, kde je nemoc nejrozšířenější, je způsob diagnostiky velmi zastaralý. Rozpoznána je zhruba jen polovina případů. Pokud jsou pacienti současně infikováni HIV, je úspěšnost ještě nižší. Léčba tak bývá zahájena příliš pozdě, jiní ji naopak nedostanou vůbec.

Před rokem 1950 byla ještě tuberkulóza smrtelným onemocněním. Léčbu plicní tuberkulózy tvořily odpočinek a přiměřená výživa. Za velmi prospěšný se pokládal také čistý vzduch a relativní nedostatek kyslíku, což splňovaly vyšší nadmořská výšky. Z těchto důvodů byla řada sanatorií umístěna v horách. V některých případech byli nemocní operováni, aby se odstranily nejvíce zasažené části plic. 

S moderními léky je možno zastavit postup nemoci v průběhu několika dnů od zahájení léčby, úplné vyléčení však trvá několik měsíců. V současné době se používá k léčbě tuberkulózní infekce několik typů léků. Délka léčby se odvíjí od typu infekce. U plicní tuberkulózy trvá léčení minimálně po dobu devíti měsíců, ale u postižení jiných orgánů může léčba trvat mnohem delší dobu.   

Základem prevence je dodržování osobní hygieny a posilování imunity. Pokud onemocní někdo z okolí, je důležité se od něj izolovat. K lékaři by měl jít každý, kdo trpí déletrvající horečkou, dušností a bolestí na hrudi nebo vykašlává krev.

Jelikož byl výskyt tuberkulózy ve vyspělých zemích díky povinné vakcíně, hygieně a účinným antibiotikům snížen na minimum, přestalo se u nás v roce 2010 proti nemoci povinně očkovat. Momentálně jsou očkováni jen ti jedinci, kteří spadají do takzvané rizikové skupiny. Do té patří:

• Dítě, jehož rodič nebo rodiče prodělali či prodělávají aktivní tuberkulózu (to platí i pro sourozence a další členy domácnosti, ve které dítě žije).
• Dítě, které déle než tři měsíce pobývalo ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy nebo v takové zemi pobýval rodič, sourozenec či jiný člen domácnosti.
• Dítě, které bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou.

Tak ať jsme zdraví a – jak říkávaly naše babičky – nikdy nezajdeme na úbytě!

Cdc.gov, MayoClinic.org, Who.int, Tereza Tancerová – Zdraví.Euro.cz, Cpzp.cz, OčkovacíCentrum.cz, Nemoci.Vitalion.cz, WikiSkripta.eu, Lékaři-Bez-Hranic.cz, Remedia.cz, LabTestsOnline.cz,