Porucha jménem Úzkostná - 2. díl

Moderní západní medicína rozpoznává v rámci úzkostné poruchy několik přesnějších diagnóz, konkrétně:

• generalizovaná úzkostná porucha – porucha charakteristická nadměrnými nekontrolovatelnými obavami a úzkostí, které se většinou týkají běžných denních záležitostí.
• panická porucha – úzkostná porucha charakterizovaná opakovanými stavy masivní úzkosti (tzv. panické ataky), které se na rozdíl od fobií nevážou na žádnou konkrétní situaci a zpravidla je nelze předvídat.
• specifická fobie - úzkostná porucha, která se projevuje bezdůvodným nebo nesmyslným strachem spojeným s určitým objektem nebo situací. V důsledku toho se osoba postižená fobií těmto objektům nebo situacím vyhýbá.
• sociální úzkostná porucha nebo sociální fobie – úzkostná porucha, která působí jak tělesné, tak emocionální problémy v různých sociálních situacích, jako jsou styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti apod.
• obsedantně-kompulzivní porucha – porucha, při které člověka trápí opakované myšlenky (nazývané „obsese“) nebo cítí potřebu opakovaně provádět určité rituály (nazývané „kompulze“) v míře, která vyvolává strach nebo zhoršuje obecné fungování člověka.
• posttraumatická stresová porucha - ke vzniku posttraumatické stresové poruchy může dojít následkem situací ohrožujících postiženého nebo jeho blízké (válka, povodeň, požár, úraz, nehoda, znásilnění, pandemie, ztráta zaměstnání, rozvod, exekuce apod.).

Ve staré Číně úzkostné stavy ve formě, v jaké se projevují dnes, neznali. Tato porucha se začala objevovat až v moderní společnosti, tedy v době, kdy se lidé přestali řídit přírodou a sledovat přirozený cyklus vzestupu a pádu. Dnes nesnášíme slova jako pokles a neidentifikujeme se s tím, že musíme někdy polevit, načerpat síly, nadechnout se a rozmyslet si, co dál. Neustále někam běžíme a chceme být perfektní, což se našemu organismu pochopitelně příliš nelíbí.

V čínské medicíně tedy neexistuje pojem úzkost, ale odpovídají mu tři stavy onemocnění:

• bušení srdce s úzkost í– nepřetržitý stav, kdy se srdce třese v hrudníku, pacient pociťuje strach a úzkost, příčinou jsou obavy a zádumčivost
• strach a bušení srdce – stav, který přichází v intervalech, opět zahrnuje obavy, strach a úzkost
• úzkost a neklid – v tomto stavu může v těžkých případech docházet k záchvatům paniky s nepříjemným tlukotem srdce. Na úrovni břicha a hrudníku vyvolává různé symptomy, jako jsou plnost, nadmutí nebo bolest. Zvláštností je, že pacient by měl mít současně pocit horka v obličeji a studené nohy.

Terapie duševních poruch pomocí tradiční čínské medicíny probíhá v rovině doplňkové terapie k léčbě psychiatrické. Díky vhodně zvolené kombinaci metod TČM (akupunktury, fytoterapie, dietetiky, masáží a cvičení) dokáže ulevit od vedlejších účinků léků či zmírnit extrémní projevy nemoci. TČM ani v tomto případě nechce suplementovat medicínu západní, ale svým přístupem může být medicínou komplementární, pomocnou. 

„Čínská medicína je ve své podstatě holistická, tedy vnímá každého pacienta jako unikátní celek. Práce praktika tedy nekončí tím, že pacientovi předepíše léčebnou formuli nebo napíchá jehly do akupunkturních bodů,“ říká Luboš Tranta, terapeut tradiční čínské medicíny.  „Po důkladné konzultaci a dobré diagnostice získá praktik unikátní znalost pacientova těla, ale také jeho mysli, a zjistí, v jakém momentálním stavu je jeho duše. Toto mu dává jedinečnou příležitost s pacientem dále pracovat a navést ho na mnohdy částečné, přesto však zásadní změny v jeho životním stylu. Následná práce s pacientem je mnohdy důležitější než léčba samotná,“ dodává Tranta.

Pokud vás přepadne úzkost, je dobré s ní bojovat. S rozumem, samozřejmě. A rozum říká: úzkostná porucha je práce pro odborníka, psychologa, nebo nejlépe psychiatra. Úzkostná porucha může být velmi efektivně léčena s pomocí kvalitního terapeuta tradiční čínské medicíny. Zkrátka, chce to odbornou pomoc.

Ale rozum také radí: zkus se s úzkostnou poruchou nejprve porvat silou své mysli a celého svého těla. A to jde nejlépe pomocí relaxace, meditace či dechových cvičení. Následující recept na „léčbu dechem“ si můžete sami hned vyzkoušet, opravdu funguje! Cvičení by mělo trvat 7-10 minut.

• Hluboce se nadechujte nosem, vědomě co nejvíc naplňujte plíce. Zhluboka vydechujte ústy. Dbejte na to, aby byl výdech pomalejší než nádech. Mělo by být zachováno jednoduché pravidlo: výdech by měl být zhruba dvakrát delší než nádech.
• Frekvenci a hloubku nádechů a výdechů přizpůsobujte vašemu přirozenému rytmu.
• Myšlenkově se plně soustřeďte na samotný dech a jeho průběh. Na to, jak na počátku cítíte proud vzduchu v nosních dírkách, nosohltanu, ústní dutině, průduškách a plicích. Sledujte, zda se mění teplota vzduchu a ostrost jeho proudění.
• Je přirozené, že vám bude pozornost utíkat a rozhodně se ji nemusíte snažit udržet u dechu křečovitě. Stačí toky vaší pozornosti sledovat. Pokud zjistíte, že se vaše mysl toulá někde jinde, zkuste ji nenásilně vrátit zpět k vašemu dechu.
• A to je celé! Dýchání nejen, že mění ph v těle, ale také možná hlavně soustřeďuje mysl a zpřítomňuje okamžik. Stručně řečeno, zabaví vaši duši a ta přestane bojovat úzkostí proti tomu, co vlastně neexistuje – proti vlastnímu imaginárnímu strachu.