Proč neumíme být smutní

A dovolím si velmi odvážnou myšlenku, a to že důsledek této „ochrany“ je, že současná generace není zvyklá na bolest, a to jak fyzickou, tak psychickou. Velmi rychle saháme po analgeticích, antibioticích nebo antidepresivech. Ano, máme je k dispozici, tak proč je nevyužít, ale vždy je potřeba si uvědomit, že mění původní obraz nemoci a mění i terén těla. Analgetika blokují proudění Qi a krve, což je v důsledku jakési podřezávání si větve, na které sedíme. Antidepresiva blokují prožitek, který však někde na pozadí stále probíhá, jen bez našeho vědomí. Jako uspaná aplikace.

Sem by mohl článek směřovat. Mohu Vám vyjmenovat byliny, které mají antidepresivní účinky. Pravděpodobně bych zmínila třezalku tečkovanou, rozchodnici růžovou, dobromysl. Z hub bychom mohli sáhnout po reishi nebo hericiu. Byliny dokážou být skvělým pomocníkem. Mohou pomoci vědomě překlenout složitější období, jako rozchod nebo smrt někoho blízkého, ale co když je ten smutek někde hlouběji a vlastně ani nevíte, odkud pochází? Pak může člověk mít pocity, jako jedna moje klientka, která to popsala takto:

„Posledních několik měsíců se cítím smutná, nemám k tomu žádný konkrétní důvod. Jsem zdravá, mám krásné děti a milujícího manžela, ale nejde mi MÍT RADOST. Doktorka mi nabídla antidepresiva, ale ta zatím nechci. Neexistuje nějaká bylinka, která by mi mohla pomoci?“

A toto je již velmi těžko rozklíčovatelný stav, kdy bez znalosti celého terénu, je velmi těžké něco doporučit. První, co terapeuta TČM napadne – MÍT RADOST – jdeme podpořit OHEŇ (Srdce). Ale … při důslednější konzultaci mi klientka sdělila, že ji občas svědí celé tělo (bez viditelného ekzému). Hůře se jí spí a není ve dne úplně soustředěná. Občas má pocit tísně na hrudi, ale bez jakéhokoliv zjevného spouštěče. Je také na pozorování kvůli fibromům v oblasti prsů. Což ukazuje mnohem více na KOV (Plíce).

Při této konzultaci mi došlo, že smutek je jediná emoce, která skutečně bolí. Což je možná jeden z důvodů, proč se zrovna se smutkem tak těžko pereme.  Antidepresiva jsou třetími nejpředepisovanějšími léky na světě. Nehledě na to, že při řešení smutku se sahá i po alkoholu.

K hybateli kovu řadíme Plíce a Tlusté střevo. Emoce, která ke kovu náleží, je smutek, ale i jistá zádumčivost či melancholie. Kov a jeho yinový aspekt Plíce jsou sídlem duše PO. Ta je popisována jako tělesná duše.

Tělesná duše PO je fyzická. Představuje regulaci fyzické aktivity. Plíce mají ve své funkci řídit Qi celého těla, čímž přirozeně obstarávají všechny fyziologické aktivity. PO má také velmi blízko k esenci a odpovídá za její tělesnou realizaci. Pokud PO smutkem chřadne, esence slábne a člověk zůstává bez energie. Problémy s PO se projevují ve dne, ale protože Plíce řídí také WEI QI, která se musí na noc zanořit, může se objevit i neklidný spánek nebo potřeba být přikrytý i v horkých letních nocích.

Hlavním fyzickým projevem Plic, a tedy i duše PO, je pláč se slzami. Je to automatický fyzický projev, kterým tělo reaguje na smutek. Stejně tak nás PO přiměje cítit bolest na fyzické úrovni. V novodobé psychologii můžeme najít, že slzy doslova rozpouští žal. Na začátku jsem zmiňovala výchovu. Komu je povědomá věta: „Nebreč, nebo ještě dostaneš, abys měl/a proč“? Potlačovaný smutek nebo žal omezují prostor, kde se tělesná duše pohybuje a způsobují stagnace, a to hlavně v oblasti hrudníku, což mimo jiné ovlivňuje i prsy.

Fyzická duše PO reaguje na dotyky. Stalo se Vám někdy, že se Vám při masáži pod rukama někdo rozplakal? Je to celkem běžné. Dotyky jsou důležité po celý život, nejvíce však v kojeneckém věku, kdy je človíček v podstatě jen PO a je vyživován kontaktem s prsy a dotyky matky. Duše PO je také první, co akupunkturista zasáhne při zavedení jehly. Proto jsou také Plíce a Tlusté střevo spojovány s pokožkou. Je to první viditelný tělesný aspekt duše PO. Stejně tak je tělesná duše odpovědná za hmatové vjemy: svědění, přílišná lechtivost nebo bolestivost kůže, jsou počitky, které předává PO.

Je to často taková zkratka. Ekzém = pokožka = Plíce/Tlusté střevo. Lidé s ekzémem pak podstupují očisty tlustého střeva, dělají brikule se střevní mikroflórou a hledají možnosti jak ozdravit sliznice trávicího traktu. Netvrdím, že to není funkční. Může být. Péče o kovové orgány určitě přinese sílu i duši PO. Nicméně nikdy nelze opomenout ty emočně-psychické příčiny, které jsou uloženy mnohem hlouběji, a u ekzematiků je to na hluboké úrovni vždy nějaký smutek nebo nenasycení základních tělesných potřeb v kojeneckém věku. V tomto ohledu jde čínská medicíny vždy mnohem hlouběji, než zkratkovité rady.

Nezbytné je dýchání. Dýchání je pulzování duše PO. Dýchání, vylučování nebo imunitní funkce jsou pro nás nevědomé tělesné procesy, které tělo dělá automaticky (parasympatikus). Jejich funkčnost je spojena opět s kovem (Plíce, Tlusté střevo) a duší PO. Vědomým dýcháním při meditaci zklidníme všechny tělesné procesy, právě zklidněním duše PO. Různé druhy dechu mohou působit na různé aspekty parasympatického nervového systému, ale vždy je to duše PO, která je tímto ovlivňována.

Stav duše PO také odráží to, jaký máme vztah sami se sebou. Se svým tělem.

Co bych doporučila, pokud máte podobné pocity jako klientka z příkladu? Plačte. Dovolte si rozpustit smutek v slzách. Moje psycholožka mi říkávala, že slzy jsou perly duše. Perla vzniká tak, že do lastury vnikne zrníčko písku a jak se ho chce zbavit, tak ho obaluje a vzniká z toho perla – skutečná fyzická perla. Každou slzou tedy obalíte to temné – tělesné, co PO zneklidňuje a vyvedete to ven.

Jistě by šlo zasáhnout i akupunkturou. Např. bod LU-7 (bod Lie Que na dráze Plic) s bodem KI-6 (bod Zhao Hai na dráze Ledvin), což jsou otevírací body dráhy REN MAI. Nebo bod BL-42 (brána tělesné duše PO). Skvělá je tzv. kožní řasa po celém paravertebrálním svalu, kdy masáží zasáhnete všechny SHU body, které jsou spojeny s tělesnými orgány celého těla. Pro člověka ověšeného smutkem to bude velmi uvolňující a na 99,9% se na lehátku rozpláče.

Duše PO je výrazně yinová a její část představuje temnotu a smrt. Je to takovéto okřídlené: „bez smrti není život“.

Jeden můj moudrý přítel mi kdysi řekl: Please cry... you need it now... but remember all is good. That ́s life. (Prosím plač ... teď to potřebuješ... ale pamatuj si, vše je dobré. To je život.)

Autor: Mgr. Jana Kubíčková