Všude číhá borélie

Původce onemocnění je gramnegativní bakterie, která má spirálovitý tvar a bičíky. To jí umožňuje pohybovat se v napadeném organismu a pronikat do tkání. Bakterie řadíme do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato.

Existuje více druhů borelií, které se vzájemně odlišují antigeny (bílkovinami, které produkují a vystavují na svém povrchu) a také průběhem onemocnění, neboť mají různou afinitu k tkáním, tj. vybírají si jiné tkáně, které infikují.

V klinické praxi se lékaři nejčastěji setkávají s Borrelia burgdorferi sensu stricto, B. garinii a B. afzelii. Se všemi jmenovanými druhy se můžeme setkat v Evropě.

Bakterií se nakazí klíště, které saje krev nakaženého zvířete. Nejčastěji drobných savců, např. hlodavců. Člověka může nakazit jak dospělé klíště, tak i jeho vývojová stadia, tj. nymfy. Ty jsou velmi malinké a vůbec si nemusíme všimnout, že se do nás zakousla. I napitá může mít velikost špendlíkové hlavičky na rozdíl od klíštěte, které se může několikanásobně zvětšit i na velikost k jednomu centimetru. Takto nacucané klíště lze jen těžko přehlédnout.

Borelie žijí v trávicím traktu klíštěte a, pokud se do nás zakousne, borelie proniká do místa zákusu, odkud se po pomnožení šíří dále do těla.

Boreliózu je možné diagnostikovat pomocí vyšetření protilátek metodou ELISA nebo přesnější a citlivější metodou western blot. Někdy se může pro diagnostiku odebírat nejen krev, ale také mozkomíšní mok či kloubní tekutina.

Přítomnost borelie je možné určit přímým nálezem bakterie v odebraném vzorku, tj. pod mikroskopem, nebo je možné najít její DNA pomocí metody PCR.

Při diagnostice pomůže také to, že víme, že nás kouslo klíště.

Borelióza probíhá v několika fázích, které si podrobněji popíšeme. Jednotlivá stadia však mohou u některých nakažených chybět.

V časném stadiu dominují příznaky podobné běžným virózám, jako jsou např. únava, teplota, bolesti hlavy, svalů a kloubů. U velké části nakažených (ne u všech) se také objeví červená skvrna, které je uprostřed vybledlá. Jedná se o erythema migrans a objevuje se do týdne až 14 dnů od zakousnutí klíštěte a může se objevovat kdekoli na těle, migrovat.

Během tohoto stadia dochází také k rozesevu bakterie do organismu, což se může manifestovat akutním postižením některých orgánů. Typicky se objevuje akutní neuroborelióza, která může postihnout hlavové nervy (neuritida) i centrální nervový systém (meningitida, encefalitida).

Postiženy mohou být klouby, tj. rozvíjí se lymská artritida, která se projevuje bolestmi a otoky kloubů. V neposlední řadě může být postiženo srdce, a to jak obal srdce (perikarditida), tak srdeční sval (myokarditida). To se projeví jako poruchy srdečního rytmu, dušností, únavou, závratěmi, či dokonce pády.

V případě, že není borelióza léčená, přechází do pozdního, chronického stadia. To se projevuje hlavně artritidami. Zánětem bývá postiženo více kloubů a zánět může mezi klouby migrovat.

Velkým problém je pozdní neuroborelióza, která může imitovat jiné neurologické, či dokonce psychiatrické nemoci, např. roztroušenou sklerózu mozkomíšní či deprese, psychotické stavy atd. Borelióza postihuje jak centrální nervový systém, tak periferní, což se projeví jako poruchy čití, někdy i hybnosti.

Dalších chronickým problémem může mít acrodermatitis chronica atroficans. Jedná se o záněty kůže, kdy se objevují červené až červenofialové makuly, dochází k otokům i v oblasti podkoží a později k degeneraci pokožky, neboť klesá množství elastinových vláken v pokožce. Pokožka je tedy atrofická, tenká a vrásčitá, navíc náchylnější na poranění.

Musíme také říci, že existuje také syndrom po proběhlé lymské borelióze. Pacient byl přeléčen, přesto není plně zdráv a přetrvávají neurčité příznaky jako únava, bolesti hlavy, kloubů, svalů, poruchy paměti a soustředění, parestezie atd. 

Na boreliózu zabírají některá antibiotika, která bývají nasazována dle stavu pacienta většinou na 14 dní. U akutních neuroborelióz bývá pacient hospitalizován a antibiotika jsou podávána nitrožilně.

V případě pozdní boreliózy je to mnohem složitější. Léčba antibiotiky může být i měsíční a opakovaná.

V současné době neexistuje preventivní vakcína, která by před infekcí ochránila. Jedinou možností je bránit se zakousnutí klíštěte. Zde platí notoricky známé poučky jako vyhýbat se místům s vysokou trávou a vlhkostí, nosit světlé oblečení a dlouhé nohavice a rukávy, používat prostředky odpuzující klíšťata. Pokud už se klíště zakousne, platí, že čím dříve ho odstraníte, tím menší je riziko, že se u vás infekce rozvine. Ne všechna klíšťata jsou infikována, byť podíl infikovaných stále roste.

Zdroje:

https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Ceskobudejovicti-vedci-objasnili-jak-borelie-prechazeji-z-klistete-do-hostitele

https://www.infekce.cz/DoporLB11.htm

https://www.cdc.gov/lyme/index.html