Co nám nabízí podzimní příroda?

Příroda nám v tomto období nabízí suroviny, které můžeme usušit, zpracovat do čajových směsí nebo využít v kuchyni a vytvořit si tak zásobu na chladnější část roku. Na podzim se tradičně sbírají například šípky, hloh, trnky, některé kořeny a také byliny, které stále najdeme na loukách a zahradách.

Než vyrazíte s košíkem do přírody, vždy je ale důležité rostlinu bezpečně poznat, sbírat pouze na čistých místech a brát jen tolik, kolik skutečně využijete.

Růže šípková patří k nejznámějším podzimním rostlinám. Její červené plody dozrávají od konce léta a právě nyní je ideální čas se po nich v přírodě poohlédnout.

Šípky můžeme sušit a připravit z nich čaj, případně je využít při výrobě domácího sirupu, povidel nebo dalších přípravků.

Při zpracování je dobré pamatovat na drobné chloupky a semena uvnitř plodu, které mohou být při konzumaci nepříjemné. Pokud šípky používáme do nápoje, je proto vhodné hotový výluh dobře přecedit.

Šípky jsou také zajímavé z hlediska obsahu vitaminu C a dalších rostlinných látek.

Na podzim dozrávají také plody hlohu obecného. Pokud znáte jeho bílé květy z jara, možná vás překvapí, že na podzim keř zdobí drobné červené plody.

Hloh se tradičně využívá především v bylinných přípravcích zaměřených na srdce a cévní systém. Z plodů lze připravit například nálev nebo je můžeme zpracovat v kuchyni do povidel či marmelády.

U hlohu je ale na místě větší opatrnost než například u šípků. Pokud užíváte léky na srdce nebo krevní tlak, je vhodné užívání hlohu předem konzultovat s odborníkem.

Na kopřivu si většina z nás vzpomene na jaře. Ale kopřivu můžeme najít a využít i na podzim.

V pozdější části roku se často sbírají především její semena. Mladé listy lze při vhodných podmínkách stále využít například v kuchyni, ale u podzimního sběru zelených částí je dobré počítat s tím, že jejich kvalita se může lišit od jarní sklizně.

Usušená kopřiva může být součástí bylinných čajových směsí a čerstvé mladé listy lze po tepelné úpravě využít podobně jako špenát.

Podzim je zajímavým obdobím také pro kořeny některých rostlin. Zatímco na jaře si u pampelišky všímáme především žlutých květů a listů, na podzim můžeme věnovat pozornost její kořenové části.

Kořeny se tradičně sbírají po odkvětu a před zpracováním je potřeba je dobře očistit, případně rozkrájet a usušit.

Právě podzimní sběr kořenů má v tradičním bylinkářství své místo, rostlina po skončení vegetační sezóny ukládá zásobní látky do podzemních částí.

Podobně můžeme na podzim sáhnout po lopuchu. I zde je předmětem sběru především kořen.

Kořen lopuchu je známý nejen z tradičního bylinkářství, ale také z kuchyně některých asijských zemí, kde se mladé kořeny využívají jako potravina.

Pro domácí použití jej můžeme po důkladném očištění usušit a následně přidávat do bylinných směsí.

Na podzim dozrávají také plody trnky obecné. Jsou typické svou tmavě modrou až černou barvou a výrazně trpkou chutí.

Právě první mrazíky jejich chuť částečně mění a plody jsou pak příjemnější ke zpracování.

Trnky lze využít například na povidla, sirupy nebo jiné domácí zpracování. Při sběru samozřejmě počítejte s trny a vybírejte pouze zdravé a dobře vyzrálé plody.

Ani louka nemusí být na podzim úplně bez bylin. Podle počasí můžeme stále narazit například na jitrocel kopinatý.

Jeho listy se tradičně využívají především v bylinných směsích zaměřených na dýchací cesty.

Pokud jej chcete sušit, je potřeba dbát na rychlé a důkladné usušení. Jitrocel má totiž tendenci při nesprávném sušení hnědnout nebo se zapařit.

U domácího sběru je stejně důležitá samotná rostlina jako způsob, jakým ji nasbíráme a zpracujeme.

Sbírejte pouze rostliny, které spolehlivě poznáte, a vyhněte se místům u silnic, průmyslových areálů nebo chemicky ošetřovaných polí. Rostliny je vhodné sbírat za suchého počasí a doma je co nejdříve rozprostřít k sušení.

Většinu bylin sušíme ve stínu, na vzdušném a suchém místě, v tenké vrstvě. Některé rostliny mají specifické požadavky, proto je dobré se předem informovat o konkrétním druhu. Nesprávně usušená bylina může ztratit kvalitu nebo začít plesnivět.

A ještě jedno důležité pravidlo: nesbírejte všechno, co najdete. Vezměte si jen tolik, kolik skutečně spotřebujete. Část rostlin vždy ponechte na místě, pro další růst, rozmnožování i pro ostatní živočichy.

Podzimní procházka tak nemusí být jen cestou za barevným listím. Pokud víme, kam se dívat, můžeme si z ní přinést šípky, hloh, trnky, kopřivu nebo kořeny některých rostlin a vytvořit si malou domácí zásobu pro zimní období.

A právě to je na tradičním bylinkářství krásné: učí nás všímat si toho, co roste kolem nás, respektovat rytmus přírody a využívat její dary s rozvahou.