Jak se o prázdninách nezbláznit? Aneb milé maminky, nejste v tom samy.

Prázdniny. To slovo zní skoro pohádkově. Dětem se při něm rozzáří oči a už od května odpočítávají dny do vysvědčení. Představují si koupání, výlety, zmrzlinu, dlouhé večery venku a dobrodružství, která budou jednou vyprávět svým dětem.

A pak jsme tu my – maminky.

My si při slově prázdniny většinou nevybavíme pláž ani lehátko. Spíš otevřeme kalendář, spočítáme osm týdnů volna a začneme přemýšlet, jak je vlastně organizačně zvládneme.

Protože děti mají prázdniny.

My máme práci.

A mezi tím je propast, kterou se každé léto snažíme nějak přemostit.

Když jsou děti malé, řešíme hlídání. Když jsou větší, hledáme příměstské tábory, sportovní kempy nebo babičky, které by si je alespoň na pár dní vzaly. Jenže dnešní realita je jiná než před dvaceti nebo třiceti lety.

Dnešní babičky často ještě samy chodí do práce. Mnohé podnikají, starají se o své rodiče nebo si konečně chtějí užít čas, kdy nemusí vychovávat další generaci. A mají na to plné právo.

Jenže pro spoustu rodin to znamená, že velká část organizace zůstává na rodičích.

A především na maminkách.

Jeden příměstský tábor dnes klidně stojí několik tisíc korun. Zaplatíte ho a s úlevou si odškrtnete... jeden týden.

Pak se podíváte do kalendáře a zjistíte, že zbývá ještě sedm dalších.

Máte dvě děti? Násobíte dvěma.

Máte tři? Raději ani nevytahujete kalkulačku.

A do toho se snažíte skloubit pracovní dobu, která už dávno nevypadá jako kdysi.

Pamatujete si, jak naši rodiče často končili ve dvě odpoledne? Fabriky zavřely, lidé šli domů a zbytek dne patřil rodině.

Dnes?

Končíme v pět. Někdo v šest. Podnikatelé mnohdy pracují do večera. Telefon zvoní i po pracovní době a e-maily chodí neustále.

A tak se z nás, žen, pomalu stávají profesionální manažerky vlastního života.

• Ráno připravit snídani.
• Obstarat děti.
• Odjet do práce.
• Nakoupit.
• Uvařit.
• Vyprat.
• Pověsit prádlo.
• Zkontrolovat, co je potřeba zařídit další den.
• Objednat dítě k zubaři.
• Podepsat přihlášku na tábor.
• Zaplatit kroužky.

A večer?

Večer už většina z nás jen padne na gauč. Ne proto, že bychom byly líné. Ale protože nám prostě došla energie.

A někdy si ještě vyčítáme, že jsme si přes den ani na chvíli nesedly.

Že jsme si nezacvičily.

Nepřečetly ani stránku knížky.

Nevypily kávu v klidu.

A víte co?

Možná je čas přestat si to vyčítat.

Možná je čas přiznat si jednu důležitou věc.

• Nemusíme být dokonalé.
• Nemusíme dětem každý den připravovat program jako animátorky v hotelovém resortu.
• Nemusíme mít dokonale uklizený byt.
• Nemusíme každý večer servírovat tříchodovou večeři.

Naše děti si totiž jednou pravděpodobně nebudou pamatovat, že bylo každý den vytřeno.

Ale budou si pamatovat, že jste se spolu smáli.

• Že jste jedli meloun na balkoně.
• Že jste si večer lehli na deku a hledali na obloze padající hvězdy.
• Že jste si cestou z práce koupili zmrzlinu a sedli si na lavičku, protože doma se vám už nechtělo nic řešit.
• A možná si budou pamatovat i to, že jste jednou místo úklidu postavili z dek obrovský bunkr v obýváku.

Právě tyhle obyčejné chvíle bývají nakonec ty nejkrásnější.

Jednu věc bychom si ale mohly letos zkusit změnit.

Přestat dělat všechno samy.

Děti totiž umí překvapit.

Malé děti mohou třídit ponožky podle barev. Zalít květiny. Utřít stůl. Posbírat hračky. Starší zvládnou vyndat myčku, připravit svačinu nebo pověsit prádlo. Možná to nebude podle našich představ. Možná budou talíře v myčce poskládané úplně nesmyslně a ponožky skončí spárované způsobem, který nedává žádnou logiku.

Ale to vůbec nevadí.

Nejde o dokonalost.

Jde o to, že děti získají pocit, že jsou součástí rodiny a že domov nevytváří jen maminka.

A co je možná ještě důležitější – vám zůstane trochu času.

Ne na generální úklid.

Na sebe.

Stačí dvacet minut.

• Protáhnout se.
• Pustit si oblíbenou hudbu.
• Zacvičit si. Klidně s dětmi.

Věřte, že z obyčejného cvičení se během pár minut stane soutěž, kdo vydrží déle stát na jedné noze nebo kdo udělá legračnější pozici. Budete se smát všichni. A ani si nevšimnete, že jste právě udělali něco dobrého pro své tělo i hlavu.

A pokud se vám jeden den nebude chtít dělat vůbec nic?

Tak nedělejte.

Opravdu.

Nemusíte mít výčitky svědomí za to, že jste odpoledne jen seděli na dece v parku nebo si pustili pohádku.

Odpočinek není lenost.

Odpočinek je potřeba.

A možná právě tohle bychom měly naučit i naše děti.

Že není nutné být neustále produktivní.

Že někdy úplně stačí jen být spolu.

Na sociálních sítích to často vypadá, že ostatní rodiny celé léto cestují po horách, vyrábějí s dětmi, pečou domácí koláče a každý den zažívají nové dobrodružství.

Realita většiny z nás je ale úplně jiná.

• Práce.
• Nákup.
• Pračka.
• Večeře.
• A občas zmrzlina cestou domů, protože už nikdo nemá sílu vařit.

A víte co?

I tohle jsou prázdniny.

Nejsou dokonalé.

Jsou skutečné.

Tak si letos zkuste dát jeden jediný slib.

Nebudu chtít být dokonalou mámou.

Budu chtít být mámou, která je svým dětem nablízku.

Protože děti nepotřebují maminku, která má doma všechno perfektní.

Potřebují maminku, která se občas směje tak moc, až ji bolí břicho.

Maminku, která si umí sednout na zem a postavit bunkr z dek.

Maminku, která někdy řekne: „Dneska nebude dokonale uklizeno.“

A víte proč?

Protože dnes budeme spolu.

A právě na tyhle obyčejné okamžiky budou vaše děti jednou vzpomínat s největší láskou.