Kdo se přecpává, hřeší. Sám na sobě - 1. díl

Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný – tak zní varování proti nestřídmosti a obžerství, které nalezneme již ve Starém zákoně. Teolog Evagrius Pontius zařadil obžerství mezi osm provinění ještě dříve, než papež Řehoř I. Veliký ustanovil sedm smrtelných hříchů, kam obžerství rovněž náleželo. Ale oficiálně se uvádí, že prvním, kdo vytvořil seznam sedmi smrtelných hříchů, byl papež Řehoř I. okolo roku 600 n. l. Patří mezi ně pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, a lenost. Málo už se ale ví, že Řehoř I také sestavil soubor sedmi ctností; jsou jimi víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.

Znalci umění vědí, že všech sedm hříchů spolu se čtyřmi posledními věcmi člověka vyobrazil Hieronymus Bosch na dřevěné desce dnes vystavené v madridském Pradu. Obžerství zobrazil jako scénu z hostince, kde obtloustlý muž pojídá vše, co mu hospodyně přinese na stůl. 

Ale ještě k těm hříchům: Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů), pod těmito pojmy se nemyslí nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“ hříchy proti Stvořiteli. Hlavní hřích znamená, že je pramenem dalších hříchů. Zavádějící význam slova smrtelný je v tomto případě důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.

Pod pojmem hřích si můžeme představit mnoho synonym, jako je poklesek, chyba, provinění, nedopatření či vina. Pojetí hříchu bylo přítomné v mnoha předkřesťanských kulturách napříč historií, ve kterých se obvykle jednalo o selhání jednotlivce. Důvodem bylo extrémní chování, které vyvrcholilo porušováním zákonů či tamější morálky. Ve starověkém řeckém myšlení se za hřích považovalo selhání člověka, které bylo přičítáno jeho nevědomosti.

• Raná fáze křesťanství preferovala na prvních místech nenasytnost a smilstvo. Rané křesťanství bylo silně asketické, mniši často žili z darů lidí, které nebyly nijak bohaté, a proto žili střídmě až chudě a věnovali se duchovnímu životu.
• Středověk naopak zdůrazňoval roli prestiže a majetku, což se projevilo zvýšeným důrazem na pýchu a hněv.
• Na konci středověku je možné vidět na předních příčkách seznamu lakomství a lenost, což souvisí s rozvojem středověkých měst.

Tyto obměny na prvních příčkách seznamu můžeme tak chápat jako ukazatele morálky dané doby.

Nestřídmost neboli obžerství (Gula) je v pravém slova smyslu systematické přejídání, v širším významu, ve kterém je v rámci křesťanství bráno jakožto jeden ze sedmi hlavních hříchů, pak nadměrná konzumace jídla a dalších požitků. Zahrnuje i různé nežádoucí závislosti jako je třeba závislost na drogách, počítačových hrách, nebo workoholismus. Jako protějšek obžerství je mezi ctnostmi uváděna střídmost.

Nyní ale pusťme ke slovu moderní západní medicínu. Ta hovoří o takzvaném záchvatovitém přejídání (anglicky binge eating disorder, čili BED) jako součásti poruch příjmu potravy (PPP). Tuhle „chorobu“ se jménem BED můžeme diagnostikovat za přítomnosti několika kritérií:

• Prvním z nich jsou opakující se epizody záchvatovitého přejídání a přítomnost emocionálního nepokoje ohledně přejídání.
• Dále je pro BED typické rychlé tempo jedení, jedení o samotě kvůli studu z množství snědeného jídla, jedení velkého množství jídla bez prvotního pocitu hladu až do pocitu nepříjemného přejedení a následný pocit znechucení ze sebe samotného, vina a depresivní pocity.
• U osob trpících BED můžeme sledovat výrazný zármutek týkající se přejídání. Na něj však nenavazuje kompenzačními metodami (zvracení, laxativa atd.), jako je tomu u jiných psychických poruch příjmu potravy.
• Epizody záchvatovitého přejídání se objevují min. 1x týdně po dobu 3 měsíců.

Odborníci rozlišují různé stupně BED dle četnosti záchvatů přejídání a tím i odlišenou závažnost poruchy:

• Mírná forma – 1- 3 epizody přejídání za týden,
• Střední forma – 4 - 7 epizod přejídání za týden,
• Těžká forma – 8 - 13 epizod přejídání za týden,
• Extrémní forma – 14 a více epizod přejídání za týden.

Je asi každému jasné, že přejídání rozhodně neprospívá našemu tělu, protože může spolu s nedostatkem pohybu způsobit obezitu, která může být velmi nebezpečná. Navíc přejídající se osoby většinou nevyhledávají zdravé potraviny, naopak často konzumují smažené a jinak nezdravé věci, které zapíjejí slazenými nápoji či alkoholem – zkrátka hřeší nejen jídlem.

S BED je spojováno mnoho fyzických nemocí a obtíží. Mezi ně patří diabetes melitus, hypertenze, chronická bolest krku, zad a hlavy, syndrom dráždivého střeva, poruchy spánku a astma. Mezi ženami s BED se objevuje brzká menarche, menstruační dysfunkce a porod dětí s vyšší hmotností. Jedinci s BED mají často nadváhu nebo jsou obézní. Ale pozor, ne všichni. Více než polovina takto „nemocných“ lidí má zdravou váhu.