Kdo se přecpává, hřeší. Sám na sobě - 2. díl

V první řadě bychom přejídání mohli rozdělit na objektivní a subjektivní.  

• Objektivní je takové, kdy toho skutečně sníme více, než by naše tělo potřebovalo. Toto množství je samozřejmě pro každého individuální, jiné bude pro aktivního dvoumetrového sportovce a jiné pro drobnou ženu.
• Často (především u hubnoucích) se však jedná pouze o přejedení subjektivní, kdy toho reálně nesníme mnoho, ale v našich myšlenkách a emocích to vyhodnotíme tak, že jsme se přejedli. Extrémem je mentální anorexie, kdy už jako přejedení může postižená osoba vnímat to, že si třeba místo 2 koleček okurky vzala 4.

Přesné příčiny záchvatovitého přejídání nejsou úplně známy, na vzniku obtíží se ale pravděpodobně podílí:

• Dědičnost - podle odborníků může za záchvatovité přejídání do jisté míry genetika. Je to dáno tím, že někteří lidé mají vrozenou vyšší citlivost k dopaminu, což je hormon odpovědný za pocity odměny, slasti a radosti.
• Pohlaví - jak už zaznělo výše, BED postihuje častěji ženy než muže. Pravděpodobně za tím stojí biologické faktory a odlišnosti.
• Změny v mozku - podle některých studií dochází u pacientů s BED ke změnám struktury mozku, a to ve smyslu silnější odpovědi na jídlo a ztráty ovládání a sebekontroly ve vztahu k potravě.
• Tělesná hmotnost - uvádí se, že až 50 % lidí, kteří trpí záchvatovitým přejídáním, je obézních. Pro diagnózu záchvatovitého přejídání splňuje kritéria 25 až 50 % pacientů, kteří se podrobili bariatrické operaci, kdy jim byl chirurgicky zmenšen objem žaludku.
• Zkreslené vnímání tělesných proporcí - pacienti zpravidla velmi negativně vnímají své tělesné proporce. Nespokojenost s vlastním tělem, dieta a přejídání pak vedou k rozvoji obtíží.
• Emoční trauma - rozvoj onemocnění může ovlivnit také stresující životní událost, jako je smrt bližního, pohlavní zneužívání, autonehoda či odloučení od rodiny. Vliv má údajně také šikana kvůli tělesné hmotnosti.
• Další psychické onemocnění - téměř 80 % pacientů, kteří trpí záchvatovým přejídáním, bylo diagnostikováno alespoň jedno další psychické onemocnění. Typicky se jedná o fobii, depresi, post-traumatickou stresovou poruchu, bipolární poruchu či úzkost. BED rovněž souvisí s užíváním návykových látek.

Obžerství, pardon, BED je nemoc nebo porucha, jak chcete. Jak poznáme, že trpíme poruchou a že tedy něco není v pořádku?

• Jsme schopni sníst nadměrné množství jídla v krátkém čase.
• Jíme rychle, často až hltáme.
• I když už nemáme hlad a cítíme se plní, stejně pokračujeme v jídle.
• Máme pocit, že ztrácíme kontrolu nad tím, co jíme.
• Schováváme si potraviny a tajně je pojídáme.
• V přítomnosti ostatních lidí jíme normálně nebo stravu naopak odmítáme. Ale když jsme sami, opět dojde k záchvatu žravosti.
• Cítíme často stres či úzkost, které ale při jídle alespoň částečně ustupují.
• Nemůžeme dosáhnout stavu nasycení– bez ohledu na množství snědeného jídla se plně nedostaví pocit odměny a uspokojení.
• Po záchvatu máme výčitky svědomí, jsme znechuceni ze svého chování a ze svého těla.
• Návaly přejídání se dostavují minimálně jednou týdně po dobu alespoň 3 měsíců.

Co nejvíce chybí lidem, kteří se přejídají? „Přejídání souvisí s pocitem nedostatku, s pocitem něco mi schází. Může to být láska, jistota, bezpečí či pocit klidu. Druhou příčinu přejídání vidím v hledání citové rovnováhy. Jinými slovy, nejsem v pohodě, jídlo mi pomůže cítit se lépe,“ říká terapeutka Kristina Baudyšová.

„Jídlo krátkodobě navozuje pocit uvolnění a pohody či určité slasti. Někteří lidé hledají v jídle vlastní radost. S tím se setkávám často. Od žen slýchávám, že sladkost je jejich jediná denní radost. Některé ženy se cítí nadměrným tukem chráněné před citovým zraněním, kterého se bojí. Dokonce si během terapie uvědomí, že nechtějí být přitažlivé pro opačné pohlaví. Bojí se bolesti či zklamání, kterou s sebou může vztah přinášet. Při vizualizaci (představě) sebe jako štíhlé ženy se taková žena může cítit bezbranně či o něco více zranitelná,“ dodává Baudyšová.

• Za účelem diagnózy záchvatovitého přejídání potřebuje lékař odebrat pečlivou anamnézu. Může se přitom vyptávat na stravovací návyky, tělesný i duševní stav, životní styl a sociální prostředí postiženého.
• Dále je potřeba objasnit okolnosti, za kterých potenciální pacient či pacientka přijímá potravu, jak časté jsou záchvaty přejídání, a jaký je druh a množství přijaté potravy.
• Kromě toho provede lékař důkladné tělesné vyšetření a může si vyžádat i některá další vyšetření.

Jestli se svým hříchem zvaným obžerství chcete sami něco udělat, nejlépe se jej dočista zbavit, zkuste se držet několika základních kroků a uvidíte, že nad svým stravováním získáte kontrolu:

• Pravidlo první: Dejte si to, co vám udělá radost.

Tím myslíme jídlo, na kterém si pochutnáte. Současně i jídlo, u kterého se cítíte dobře, když ho právě jíte. A v neposlední řadě jídlo, ze kterého máte dobrý pocit i potom, co ho sníte.

• Pravidlo druhé: Zkuste si před každou pochoutkou položit 4 otázky:

Je tohle jídlo přínosem pro moje tělo?

• Pokud jen trochu ano, tak dobrou chuť!
• Pokud ne -> položte si otázku 2).

Budu mít z tohoto jídla opravdový požitek?

• Pokud ano, pusťte se do toho!
• Pokud ne -> otázka 3).

Budete se po něm cítit provinile?

• Pokud ne, pochoutka je vaše!
• Pokud ano -> zkusme poslední otázku 😉.

Je jídlo nějak výjimečné nebo nezbytné?

• Pokud ano, (představte si třeba dort na oslavě narozenin) – tak si malý kousek symbolicky dejte.
• Pokud ani trochu ne, nejezte to.