Když jsme jistojistě nemocní a moc nás to baví - 2. díl

Lidé trpící hypochondrií znají nazpaměť příznaky mnoha nemocí, i to, jak by se daly léčit. Často ví mnoho o alternativní medicíně, a protože jsou přesvědčení, že jsou nemocní, alternativní medicínu i hojně zkoušejí. Typické je i to, že berou velké množství léků, vitamínů a nejrůznějších podpůrných preparátů. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že mají jedno nebo více závažných somatických onemocnění, normální jevy často popisují jako abnormální a zneklidňující a za nejrůznější doplňky stravy utrácejí tisíce.

V Česku jsou výdaje na jednoho pacienta s hypochondrickou poruchou více než dvojnásobné než na klasického pacienta. „Průměrné náklady na jednoho pacienta byly v roce 2013 ve výši 22 885 Kč, loni pak ve výši 23 845 Kč,“ říká tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý s tím, že náklady na jednoho pacienta s hypochondrií jsou více než dvojnásobné. Podle údajů VZP přišel pacient s hypochondrickou poruchou loni veřejné zdravotní pojištění v průměru na 51 326 Kč. Za zmíněných 377 pacientů bylo jen na léky zaplaceno téměř 2,9 milionu korun.

Přední čeští psychiatři - MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Beata Pašková a MUDr. Jiří Horáček – definují hypochondrickou poruchu takto:

„Postižený se obává, že má jednu nebo více závažných a progredujících tělesných nemocí. To se projevuje častými stesky na tělesné potíže nebo zabýváním se vlastním fyzickým vzhledem. Hypochondrická porucha je důsledkem pacientových nerealistických a nepřiměřených interpretací somatických příznaků a senzací jako projevů vážné nemoci.

Pacient normální a všední pocity a projevy interpretuje jako abnormální či patologické. Vyvolávají v něm strach a napětí. Pacientovy obavy a starosti způsobují výrazný stres a narušují jeho schopnost fungovat v osobních, sociálních a pracovních rolích. Obvykle postižení zaměřují svou pozornost pouze na jeden nebo dva orgány nebo orgánové systémy.

Objektem úzkostných obav je nejčastěji břicho (regio hypochondrica), trávení, srdce a jeho funkce, játra, močový aparát, pohlavní orgány a mozek. Jde tedy o skryté orgány, nepřístupné přímému vnímání, na které se vážou úzkostné fantazie. Dominují představy o destrukci orgánu nebo o tom, že orgán správně nepracuje. Mnohé úzkosti se vážou na nemoci, o kterých se aktuálně ve veřejnosti mluví: rakovina, infarkt myokardu, AIDS apod.“

Paní Vlastě je 55 let. Potíže se objevily asi po 4 týdnech po operaci žlučníku. Nemohla močit, začalo ji pálit všechno v močové trubici. Taky zjistila tlak v zádech. Je přesvědčena, že její ledviny nedostatečně pracují. Rovněž žaludek jí nepracuje dobře. Občas se začalo objevovat drobné gynekologické špinění, i když již rok byla bez menstruace. Je přesvědčená, že má rakovinu. Lékaři jí to však nechtějí říci, určitě to zjistili, když jí operovali žlučník. Nechtějí to prozradit, aby ji šetřili, ale takhle je to ještě horší. Má asi metastázy v břiše, to by vysvětlovalo všechny tyto potíže. Také jíst jí přestalo chutnat.

Při další exploraci a pokusu objasnit pozadí potíží je lékaři zjevné, že pacientka je neschopná mluvit o čemkoliv jiném než o své domnělé rakovině a potížích, které s ní souvisí. Až při rodinné anamnéze se dozvídá, že její otec zemřel na rakovinu žaludku před 10 lety a měl metastázy v břiše. Už tehdy se asi rok a půl trápila obavami, že má sama rakovinu jako on.

Nejste si jistí, zda vy nebo váš blízký trpíte touto poruchou? Poradíme vám: pokud se dlouhodobě zabýváte svým zdravotním stavem a máte podezření, že trpíte nějakou konkrétní nemocí, i když to lékaři kategoricky vyloučili, asi hypochondr jste. V takovém případě je zapotřebí začít s léčbou.

Používají se různé metody – prvky podpůrné, racionální, edukativní a abreaktivní psychoterapie. Nejčastěji se pak používá behaviorální terapie. Určitě je dobré, aby léčbu prováděl lékař, a vhodné také je, abyste se vyhnuli opakovaným laboratorním vyšetřením či hospitalizacím (typu: kdepak, já tomu nevěřím, že jsem zdravý, vyžaduji ještě kontrolní vyšetření!) či podávání léků. Cílem je jediné a hlavní: aby se pacient naučil zvládat své obavy a nevyžadoval opakované ujišťování odborníků o tom, že je nemocný (zdravý).

Má-li pacient i deprese, používají se i antidepresiva. Onemocnění má ale chronický a kolísavý průběh, často se zhoršuje při stresu a při zátěži. A někdy je to opravdu docela "nářez", to když pacient kvůli svým symptomům ovládá a manipuluje celou rodinou a okolím.