Olivový olej, král zdravých tuků - 2. díl
Snad žádný jiný strom není tak těsně spojen s člověkem a historií lidstva jako právě olivovník. Olivový olej byl po tisíce let základem středomořské stravy. Proto asi není náhodou, že středomořská strava podle odborníků patří mezi ty nejzdravější. A Středomoří je i domovem nejdéle žijící populace. Je to proto, že jejich typická denní strava je bohatá na zdravé tuky z olivového oleje, ořechů a ryb. Proto je olivový olej právem považován za jednu z nejzdravějších potravin a za krále zdravých tuků, krále vyhlášených kuchyní a vlastně tak trochu i doktora.
Počátky pěstování olivovníku se dají zmapovat někde v oblasti dnešního Iránu a Sýrie před více než 7 000 lety. Plodů olivovníků a z nich získaných produktů využívali také staří Egypťané. Díky fénickým obchodníkům se olivovníky dostaly i do Řecka (mezi prvními byly osazovány háje na Krétě). Potom se rozšířily do všech zemí Středomoří.
Olivovníků je v současné době je známo přes 2 000 různých druhů. Vyžadují mírné teplé podnebí bez větších teplotních rozdílů. V žádném případě nesnášejí teploty pod bodem mrazu. Proto jim vyhovuje podnebí, které panuje ve Středomoří. Dorůstají výšky 5 až 15 metrů. Dožívají se vysokého stáří, několika set, ba výjimečně i tisíc let. Kvalitu plodů - oliv - ovlivňuje i složení půdy, ze které čerpá olivovník své živiny.
Olivy jsou plody olivovníku, které se sbírají v různých stupních zralosti. Používají se jak zelené, tak i pozdní - temně fialové až černé. Olivy utržené přímo ze stromu jsou pro většinu lidí nepoživatelné. Proto se nakládají do různých nálevů.
Olivový olej je jeden z mála olejů, který je vyráběn lisováním plodů, čili oliv. Většina olejů, které používáme běžně v kuchyni je lisována ze semen. Pokud je olivový olej získáván za studena pouze mechanickým zpracováním, pak si zachovává jedinečné složení a má prvořadé místo mezi oleji - základními doplňky naší stravy - a tvoří špičku mezi oleji.
Už od školní výuky chemie nám vtloukali do hlav, že tuky patří k základním stavebním kamenům lidského (a vlastně jakéhokoli živého) organismu a tedy také k pilířům zdravé a vyvážené stravy. Jenže postupem času, jak populace čím dál méně sportuje a čím dál víc sedí u počítače a tloustne, začalo se slovo „tuk“ používat jako synonymum pro ďábla pekelného, které lze na talíři trpěti snad jen na den páně.
Tuky jsou přitom v lidské výživě velice, velice důležité. Patří totiž k nejvydatnějším zdrojům a zásobárnám energie v potravě, tvoří také jednu ze základních stavebních složek lidské buňky. Dále nás chrání před úniky tepla, umožňují vstřebávání vitamínů a z tuků, konkrétně cholesterolu, se tvoří některé hormony. Dost zásluh na to, abychom jim věnovali trochu víc zodpovědné pozornosti, co říkáte?
Tuky se dělí všelijak, jenže když člověk není chemik, může mu stačit jednoduché třídění. První skupinou, která nás zajímá, jsou nasycené mastné kyseliny. Pamatujte si jejich jméno. Nacházejí se zejména v tucích živočišného původu, v másle, sádle, mléce, vaječném žloutku, u rostlin pak v palmovém a kokosovém oleji. Jejich zvýšená konzumace vede k srdečně-cévním onemocněním. Je tedy jasné, že bychom je měli konzumovat s rozumem. To „s chutí“ už asi dodávat netřeba, chutnají totiž skvěle. Bohužel.
Potom existují tzv. NEnasycené mastné kyseliny. Ale pozor, ty se ještě dále dělí na MONOnenasycené a POLYnenasycené. Většina těch „mono“ je pro zdraví důležitá, pomáhají totiž snižovat hladinu cholesterolu v těle. Jejich zdrojem je např. olivový olej, rostlinné tuky a oleje, najdeme je také v avokádu. Co je mono, je tedy kvalitní a dobré. Ve stravě, nikoli v hudební produkci.
Do těch „poly“ kyselin patří takové, které si naše tělo nedokáže samo vyrobit, tím pádem jsme odkázáni na jejich příjem z potravy. Bohatým zdrojem těchto látek jsou ořechy, ryby a rostlinné oleje. Tahle parta snižuje hladinu cholesterolu v krvi, přičemž nejlepším přítelem člověka jsou – kromě psa – tzv. OMEGA-3 nenasycené mastné kyseliny. A dost již chemie.
Při prvním ochutnání může být olivový olej lehce hořký, to je dáno obsahem polyfenolů.
Polyfenoly jsou sloučeniny, přesněji řečeno druh antioxidantů, které kromě toho, že působí jako přírodní konzervant, mají spoustu léčivých účinků. Jednodušeno řečeno, čím více je olej hořký, tím více polyfenolů obsahuje. Celkově je olivový olej jeden z nejlépe stravitelných olejů. Je bohatý na mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny, které jsou důležité pro náš kardiovaskulární systém. Obsahuje kyselinu olejovou (omega-9), která je i součástí mateřského mléka. Strava bohatá na kyselinu olejovou pomáhá snižovat hladinu špatného cholesterolu a snižovat krevní tlak. Z vitamínů najdeme v olivovém oleji především vitamín E a K.
Olivový olej má příznivý vliv na pohlavní orgány a nervosvalovou činnost. Navíc pomáhá bojovat proti některým ekzémům či bércovým vředům. Obecně platí, že má uklidňující a osvěžující účinky na pokožku.
Tento článek obsahuje kvíz. Pro vyplnění kvízu je třeba se přihlásit.
Získejte přístup ke všem článkům, slevu na placené webináře a produkty TCM a mnoho dalšího s naším předplatným.
Každý měsíc pro vás zajistíme slevu od různého výrobce produktů čínské medicíny.
Každý měsíc pro vás zajistíme slevu od různého výrobce produktů čínské medicíny.
Každý měsíc pro vás zajistíme slevu od různého výrobce produktů čínské medicíny.