Spím, tedy žiju - 1. díl

Nejprve malá definice. Co že je to vlastně ten spánek? Odborníci říkají, že spánek je útlumově-relaxační fáze života organismu, při které dochází ke změnám mozkových činností, které jsou provázeny ztrátou vědomí a podstatně sníženou citlivostí na vnější podněty. S tím souvisejí i další tělesné pochody, např. uvolnění svalstva, snížení tělesné teploty, zpomalení frekvence dechu a snížení krevního tlaku. Celkově je spánek charakterizován jako stav snížené mentální a motorické aktivity. Tolik teorie. A teď hurá do spánkové praxe! 

Spánek probíhá ve dvou odlišných režimech, REM (z ang. rapid eye movement – rychlé oční pohyby) a NREM (non-REM – opak REM), ty se v průběhu spánku pravidelně střídají. Při fázi REM je intenzita mozkové činnosti podobná jako za bdělého stavu, doprovází ji oční pohyby se zavřenými víčky a uvolňují se svaly. NREM charakterizuje útlum mozkové činnosti, tělesný klid a uvolnění. Tato fáze se dělí na čtyři stádia podle hloubky spánku. 

• REM fáze spánku (Rapid Eye Movement) 

REM spánek je označován odborníky jako tzv. paradoxní spánek. Přestože spíme, některé hodnoty a stav našeho těla odpovídá spíše bdělosti. Fáze spánku REM je charakteristická rychlým pohybem očí na 10–20 sekund. 

Jedná se o slabší fázi, která zabírá 20–25 % celkové doby spánku a za noc se několikrát opakuje. Nejdelší trvání má před samotným probuzením. Právě v této fázi vznikají všechny naše zajímavé sny. 

• NON REM fáze spánku (Non Rapid Eye Movement) 

Oproti tomu pro NON REM spánek je typický klidný pohyb očí, nízká aktivita neuronů a nízká teplota mozku. Tato fáze tvoří zbylých 75–80 % celkové doby spánku a dochází v ní k tělesné regeneraci. 

NREM fáze se dělí na čtyři stádia: 

• NREM 1: Jedná se o přechod mezi bděním a spánkem, objevují se mírné pohyby očí a záškuby těla. 
• NREM 2: Představuje tzv. lehký spánek, který tvoří 45–55 % celkové doby spánku. 
• NREM 3: Je fází hlubokého spánku, při níž je velmi obtížné probuzení. Délka hlubokého spánku je přibližně 10 minut. V této fázi se objevují noční děsy, náměsíčnost nebo mluvení ze spaní. 
• NREM 4: Tato fáze spánku je nejhlubší a nejsilnější, trvá zhruba 30 minut. 

Za noc byste se měli dostat do 5 spánkových cyklů REM. Jeden spánkový cyklus trvá 90 minut. Vynásobte to pěti spánkovými cykly a máte 7,5 hodin spánku. Z těchto informací lze tedy soudit, že optimální délka spánku je mezi 7,5 až 8 hodinami. 

Až u 40 % dospělých se vyskytují spánkové obtíže. Přibližně u 10 % z tohoto počtu se jedná o potíže trvalé. Poruch spánku je hned několik.  

• Nadměrná spavost 

Jednou z nich je tzv. nadměrná spavost, čili narkolepsie. Touto poruchou postižený člověk (narkoleptik) upadá během dne náhle do spánku nebo trpí extrémní ospalostí, bez ohledu na to, jak dobře či dlouho spal předchozí noci. Svou ospalost nedokáže vůlí potlačit a ta mu pochopitelně komplikuje běžný život.         

• Jet lag 

Jet lag je další spánkovou poruchou způsobenou např. směnným provozem, nebo cestováním přes časová pásma. Kdo nezažil, neuvěří. Pásmová nemoc se tomu také říká, odborněji desynchronóza. Jde o souhrnný název pro potíže, které vznikají při cestování přes více časových pásem. V krátkém čase musí lidské tělo přeřídit své „vnitřní hodiny“, a to se může krátkodobě projevovat únavou, nespavostí, dezorientací, bolestí hlavy, žaludečními potížemi i problémy s koncentrací. Bez ohledu na kompas, tyto potíže se objevují při cestách na východ i na západ. Při cestách na západ jsou mírnější, záleží ale na každém z nás i aktuálním rozdílu počasí v obou destinacích. Hůř budou takové cesty snášet starší nebo oslabení lidé. 

• Parasomnie 

Pak existuje tzv. parasomnie. Jde o skupinu abnormálních stavů, které se objevují během spánku nebo jsou nějakým způsobem vázané na jeho stadia a změny. Většinou se tedy objevují v průběhu noci, kdy pacient klidně spí, ale mohou člověka trápit také při usínání nebo probouzení. Nebývají ovšem provázeny psychopatologií v době, kdy je člověk v plně bdělém stavu.  

Ačkoliv si to mnozí lidé mohou myslet, ve skutečnosti nejde o primární poruchu spánku a zároveň se nejedná ani o poruchu mechanismů změny bdělosti na spánek a naopak. Jde spíše o stavy, které spánek jako takový provázejí. K nejznámějším typům této spánkové poruchy patří tzv. spánková opilost (dezorientace a celková zmatenost po probuzení), somnambulismus, lidově náměsíčnost (postihuje až 17 % dětí a 4 % dospělých), noční děsy apod.  

• Insomnie 

A pak je tu nespavost, čili insomnie. Podle WHO (Světové zdravotnické organizace) je insomnie definována jako: 

• Stav ztíženého usínání (delší než 30 minut). 
• opakované noční probuzení (vícekrát než 3x za noc). 
• Předčasné ranní probuzení a nemožnosti opětovaného usnutí. 

• Neosvěžující spánek, a to více než 3x do týdne trvající déle než měsíc, značně obtěžující pacienta.

Schopnost organismu kvalitně spát klesá s postupujícím věkem. Je nejlepší asi ve 20 letech. Strmý pokles nastává asi ve 40 letech. Zhoršování spánku při stárnutí je patrné i u zcela zdravých lidí.