Chvála našim bylinkám - Pažitka

Lidově šnytlík je oblíbenou naťovou zeleninou. Přirozeně se vyskytuje v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. Pažitka je druh značně variabilní. Malá cibulka má přibližně 1 cm v průměru, řadíme jí z botanického hlediska do rodu česnek (Allium). Má vysoký obsah vitamínů a minerálů, zvláště B2, C, vápník a draslík. Na organismus působí příznivě - povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Sušením ztrácí své aroma, lepší je pažitku skladovat v zamražené podobě. V kuchyni má široké použití. Bývá nejen kořením, ale využijeme ji i k dekoraci jídel na talíři. V průběhu vegetace se sklízí několikrát - seřezáváním natě, když listy dosáhnou délky 15 cm. Květy jsou oblíbeny u včelařů, jako nektarodárná i pylodárná rostlina.

• Pažitka má velmi nízký obsah kalorií, 100 g čerstvých listů obsahuje pouze 30 kalorií. Nicméně, bylinka obsahuje mnoho znamenitých flavonoidů, antioxidanty, rostlinné vlákniny, minerální látky a vitamíny, které mají osvědčené přínosy pro zdraví.
• Podobně jako jarní cibulka obsahuje pažitka více rostlinné vlákniny než ostatní zástupci cibulovitých rostlin jako cibule, šalotka, pórek a podobně. 100 g čerstvých listů vám poskytne 2,5 g, což je 7 % z denní doporučené dávky vlákniny.
• Obsahuje alicin. Laboratorní studie ukazují, že alicin snižuje produkci cholesterolu. Dále se také potvrdily antibakteriální, antivirové a antihoubové účinky.
• Alicin také snižuje tuhost cév a tím pažitka snižuje celkový krevní tlak. Kromě toho má fibrinolytické účinky, které odstraňují sraženiny v cévách, což pomáhá snížit celkové riziko ischemické choroby srdeční (ICHS), periferní cévní onemocnění a mrtvice.

• Pažitka má také některé další důležité vitamíny, jako je vitamin C a K, ve skutečnosti, pažitka je jedním z nejbohatších zdrojů vitamínu K. 100 g čerstvých zelených lístků obsahuje 212,7 mikrogramů nebo 177 % doporučené denní dávky tohoto vitaminu. Vědecké studie ukazují, že vitamín K má potenciální úlohu pro zdraví kostí, a to podporou tvorby kostí a jejich posilování. Vitamin-K v potravě pomáhá předcházet poškození neuronů v mozku, a tím se podílí při léčbě a zpomalení postupu Alzheimerovy choroby.
• Čerstvá pažitka je bohatým zdrojem folátů. 100 g listů pažitky zajišťuje 105 mikrogramů nebo 26 % denní doporučené dávky folátů. Kyselina listová je nezbytná pro syntézu DNA a buněčného dělení. Přiměřené množství kyseliny listové v potravě během těhotenství může pomoci zabránit defektem neurální trubice plodu dítěte.
• V listech pažitky jsou zastoupeny i vitamíny ze skupiny B-komplex, stejně jako některé základní minerální látky, jako je měď, železo, mangan, zinek a vápník. Listy zeleniny obsahují několik důležitých vitamínů, jako je pyridoxin, kyselina pantotenová, niacin, riboflavin, thiamin, a to vše ve zdravých poměrech.

• Chuť: ostrá, hořká
• Termika: zahřívající
• Tropismus: Játra a Žlučník
• Účinek: odstraňuje stagnaci potravy

Pažitka není vhodná k sušení. Sušit ji sice lze, ale ztratí velkou část své chuti a po usušení už zůstává jen jako ozdoba pokrmů. Pokud si chceme pažitku uchovat na zimu, nejlepší je nechat ji zamrazit. Můžeme zamrazit buď celé stonky pažitky, nebo ji můžeme nasekat na kousky a uchovat v igelitovém sáčku.

Pokud chceme uchovat čerstvou pažitku, ponoříme její stonky do sklenice s vodou a dáme do lednice. Pažitka tak vydrží až 5 dní. Před použitím ji pak vždy dobře opláchneme. Nažloutlou nebo nějakým způsobem nevábně vypadající pažitku rozhodně nepoužíváme! Na nasekání pažitky použijeme buď nůž, nebo ještě lépe nůžky, kterými skvěle ustřihneme potřebné množství – a to jak ze zahrádky nebo z květináče za oknem.

Pažitka je velice oblíbená polévková zelenina. Hodí se na chleba s máslem, pomazánkou a všude tam, kde je potřeba jemnější aroma než má cibule. Používá se k dochucení tradičních pokrmů ve Francii nebo Švédsku. Výborná je do omáček, zálivek, vaječných jídel, čerstvých sýrů, bylinkového másla nebo na zdobení zeleninových salátů.

Také zjemní chuť pečených mas, ryb nebo obložených chlebíčků. Tepelnou úpravou se vytrácí aroma, proto je vhodné přidat pažitku až ke konci vaření. V Polsku a Německu se pažitka podává především s tvarohovými sýry.

• Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) zahrnuje několik poddruhů, které se výrazně neliší. Dělí se především podle oblasti pěstování na poddruhy nížinné a vysokohorské.
• Pažitka čínská (Allium tuberosum) se používá nejen při vaření, ale také jako okrasná rostlina. Oproti pažitce pobřežní má výraznější chuť s nádechem česneku.