Chvála našim bylinkám – Polníček

Polníček je proslaven hlavně z jídelníčku starých Římanů. Polníček byl kdysi v Evropě považován za plevel. Farmáři ve Francii si začali tohoto „plevele“ všímat a zjistili, že je jedlý. V 17. století se polníček začal pěstovat jako salát pod názvem Doucette. V Evropě je zmiňován od 16. století. Počátkem 18. století jsou dochovány zprávy, že se běžně pěstoval v zahrádkách, ale přesto povědomí o jeho skvělých vlastnostech zapadlo kamsi hluboko do lidského vědomí. Planě rostoucí bychom jej u nás našli i teď, ale kultivovaný je přeci jen chutnější. 

Polníček pěstujeme na slunném záhonu s propustnou půdou, vyhnojenou organickým hnojivem. Pokud budeme vysévat polníček od začátku do poloviny jara, pak koncem léta a nakonec ještě v polovině podzimu, máme zaručenou sklizeň čerstvých listů po celý rok. Pokud chceme polníček jen na zimu, vysejeme ho koncem léta nebo na podzim. Za obzvlášť nepříjemné zimy je dobré ho chránit sklem nebo netkanou textilií, aby zbytečně netrpěl nízkými teplotami.

Sbírají se listy, může se začít, už když je narostlý 4. pár pravých listů. Můžeme sbírat celou rostlinku, odřízneme jen kořínky, nebo listy z rostlinek jen postupně otrháváme a necháme ji dále růst. Je možné jej sbírat právě i přes zimu, protože tato rostlinka je velice odolná proti mrazu. 

Polníček je velmi křehký a lehce se poničí. Při jeho úpravě postupujte velmi opatrně. Používá se hlavně ve studené kuchyni, ale dobrý je i tepelně zpracovaný. Hodí se do různých salátových směsí, pomazánek, do předkrmů nebo jako příloha. Výborný je i samotný, zakapaný kvalitním olivovým olejem a podávaný s rozpečeným kozím sýrem nebo s prosciuttem. Tepelně se zpracovává podobně jako špenát, můžete ho podusit a servírovat jako přílohu k masu nebo rozmixovat na krémovou polévku.

Polníček vynikne v kombinaci se sýry, protože jeho jemná struktura nemůže vydržet příliš dlouhou tepelnou úpravu. Může být použit jako obloha k pokrmu, protože listy dobře drží dresinky a oleje, ale také jej můžete využít jako ozdobu předkrmů či hlavních chodů. Ačkoli listy se obvykle nevaří, v evropských zemích jsou často dušené v lehkých omáčkách. Velmi dobrou kombinací je salát s vlašskými ořechy, ančovičkami, grilovanými rybami, vařenými vejci, slaninou, drůbežím masem, lesními houbami, červenou nebo žlutou paprikou, chřestem, avokádem, pomeranči, kumquaty, grapefruitem, novými bramborami, citronovou trávou, petrželkou, mátou a rukolou.

Žádný jiný salát nemá tolik vitaminů a minerálních látek jako polníček. Jeho obsah vitaminu C a železa pomáhá imunitnímu systému chránit tělo před nemocemi. A jaké další účinky má polníček?

Polníček neobsahuje, jako ostatně všechny druhy salátu, téměř žádnou energii – na 100 g polníčku tak připadá pouhých 14 kcal. Co se týká vitaminů je ale špičkou mezi saláty. Tmavě zelené lístky obsahují velké množství vitaminu C – na 100 g je to 35 mg vitaminu C. Stejně tak vitaminy E, B1, B2 a B6 byste v polníčku bez problému našli. Kromě toho dodává polníček tělu sekundární rostlinné látky a minerální látky – železo, hořčík, fosfor, kyselinu listovou a draslík.

• Doporučuje se i lidem s nemocnými ledvinami.
• Posiluje imunitu, a tak chrání před nachlazením či chřipkovým onemocněním právě v kritickém zimním a předjarním období.
• Kozlíček polníček má uklidňující účinky na nervovou soustavu, obdobně jako rostlina ze stejné čeledi s podobným názvem kozlík lékařský.
• Je proto vhodné podávat jej při stresu, depresích a mentálních poruchách.
• Listy kozlíčku polníčku prospívají nemocným s cukrovkou, rakovinou či Parkinsonovou chorobou.
• Působí také proti únavě.
• V lidovém léčitelství se doporučuje jako lék na pročištění, na snižování horečky, na kurděje a jako sedativum.
• Považuje se také za omlazující prostředek. 

Tradiční medicína připisuje polníčku částečně hořkou, částečně sladkou chuť. Jeho termika je ochlazující. Přináleží k elementu Ohně. Silně posiluje nedostatečnou krev, se střední intenzitou pomáhá upravovat zažívání, konkrétně stav stolice.