Malý atlas akupunktury - 1. díl (Krátký náhled do světa akupunktury)

Abychom se drželi našeho školního plánu, řekneme si ještě něco málo z historie. Vzhledem k faktu, že se z doby prvopočátků akupunktury nedochovaly žádné záznamy na digitálních médiích, je třeba vzít za vděk tím, co je. Někteří odborníci tvrdí, že byla akupunktura využívána již v pozdní době kamenné, o čemž svědčí nálezy 7000 let starých akupunkturních jehel vyrobených z kostí. Jejich aplikace byla zřejmě o něco méně příjemná, než je tomu u současných tenoučkých jehliček z chirurgické oceli, ale tehdejší člověk byl se vší pravděpodobnější drobet drsnější nátury. Když zmiňuji drsné podmínky, neodpustím si jednu zajímavost: tzv. muž z ledovce Ötzi, který byl pohřben pod ledovcem na dnešních rakousko-italských hranicích kolem roku 3250 před naším letopočtem, měl na těle celkem 61 jednoduchých tetování, která přesně korespondovala s jeho patologickými nálezy (degenerace kloubů a páteře plus žlučníkové kameny). Ačkoli není jisté, zda to skutečně měly být značky pro akupunkturní léčbu, umístění napovídá, že se jednalo o součást léčby Ötziho neduhů.

Nicméně přejděme k faktům. Jisté je, že akupunktura, pocházející z Číny, je popsána již ve Vnitřním kánonu Žlutého císaře ze 3. tisíciletí před naším letopočtem, což je mimochodem něco jako Bible tradiční čínské medicíny, jen tedy o pár tisíc let starší než křesťanský Nový zákon. Doba jejího největšího rozkvětu nastala v období od 7. do 3. století před naším letopočtem, kdy se stala samostatným oborem čínského léčitelství. Z Číny se šířila do Japonska a dalších asijských zemí, až se nakonec někdy v 17. století dostala i do Evropy, kde se o ní jako první zmiňovali holandští lékaři. S čínskou medicínou to tedy vypadalo poměrně nadějně, ale v důsledku prudkého rozvoje západní medicíny, který začátkem 20. století zasáhl i Čínu, byla ve 20. letech 20. století akupunktura zakázána i ve své vlastní kolébce. Její kořeny jsou však pevné a po druhé světové válce došlo v Číně částečně i z finančních důvodů k propojení metod tradiční čínské medicíny a moderní, respektive západní, medicíny. U nás se akupunktura poprvé objevila v 60. letech minulého století, přičemž byl jedním z jejích průkopníků MUDr. Josef Vymazal. A tím máme za sebou stručný náhled do historie a můžeme si v krátkosti vysvětlit, jak to funguje.

Základním předpokladem akupunktury je tvrzení, že v lidském těle společně s krví koluje životodárná energie nazývaná Qi (čteno Čchi). Tato energie proudí v drahách, kterých je několik druhů, ale nás bude zajímat 12 řádných drah. Ty jsou dále spravedlivě 50/50 rozděleny na yinové, propojující hrudník a končetiny a yangové, propojující hlavu a končetiny. Každá z těchto drah se navíc váže k jednomu orgánu Zang nebo Fu, kdy tzv. Zangy jsou yinové orgány „plné“, konkrétně Plíce, Slezina, Srdce, Ledviny, Osrdečník a Játra. Oproti tomu tzv. Fu orgány jsou yangové a poznáte je podle jejich „dutosti“, přičemž mezi ně patří Tlusté střevo, Žaludek, Tenké střevo, Močový měchýř, Trojitý zářič a Žlučník. Nicméně zde prosím vezměte na vědomí, že orgány v pojetí čínské medicíny neodpovídají orgánům v západní medicíně, ale jsou k nim spíše jakousi alternativou. Jejich tajemství si budeme postupně rozkrývat v dalších dílech.

Autor: Moudrá želva