Stručná historie Qi Gongu - 2. díl

Dle francouzské sinoložky Cathrine Despeux jsou gymnastická cvičení (tj. zaměřená hlavně na pohyb daoyin/qigong) pozdější formou originálních šamanských technik.9 Sedm tisíc let stará neolitická keramická nádoba z čínské kultury Majiayao, objevená v roce 1975, to zřejmě potvrzuje. Zachycuje osobu v pozici podobné jedné z Qi Gong, o níž se historikové domnívají, že byla součástí šamanských rituálů, při nichž se dostával šaman do transu.10 Podle Lun Yu (Konfuciovy anály/Kongzi) bylo k tomu, aby se člověk mohl stát šamanem, zapotřebí dlouhých let kultivace soustředění a dosažení stavu naprostého klidu.11

Zaznamenaná historie vnitřního tréninku sahá do 4. století př. n. l. Neyie je soubor 26 krásných veršů, který je vnímán jako základní text rané taoistické klidové meditace, ale následující citované pasáže budou rezonovat se všemi praktikujícími Qi Gong nebo vnitřních bojových umění:

a

Tento nefritový blok, považovaný za přívěšek nebo hlavici hole, je pravděpodobně starší než Neiye. Je nadepsán 45 znaky, které přeložil Donad Harper, takto:

Chcete-li řídit (směrovat) Qi, dovolte jí vstoupit hluboko (s nádechem) a shromažďujte ji (v ústech). Jakmile se bude shromažďovat, bude se také rozpínat. Až se rozšíří, klesne dolů. Když klesne dolů, stane se stabilní. Když se Qi ustálí, začne klíčit. Z klíčení dojde k růstu. Jakmile začne růst, dostane se zpět nahoru. Když je nahoře, dosáhne koruny hlavy. Pak dosáhne oblasti nad korunou hlavy a dolní části páteře. Kdo takto cvičí, dosáhne dlouhého života. Kdo jde proti těmto principům, zemře.“13

Klasický taoistický spis Zhuangzi (Kniha mistra Zhuanga), ačkoli se o praktikujících daoyin (vedení a tahání) vyjadřuje pohrdavě, jasně ukazuje, že tyto praktiky byly v této době běžné:

„Nafukovat a vyfukovat, nadechovat a vydechovat, odstranit staré, Vtahovat nové,   soustředit se pouze na dlouhý život, takové jsou úmysly praktikujících Daoyin (pečovatelů o tělo).“14,15

Zhuangzhi naopak říká, že Tao je uvnitř, v největší temnotě.  ,,Jeho největší dosah je v temnotě a tichu. Nic není vidět, nic není slyšet. Udržuj ducha v klidu, tělesná podoba se upraví. Zůstaň v klidu, zůstaň čistý, nepodrobuj své tělo námaze, nerozrušuj svou životní sílu – pak můžeš dosáhnout dlouhověkosti. Když tvé oči nic nevidí, tvé uši nic neslyší a tvá mysl nic neví, tvůj duch udrží tvé tělo a tělo bude žít dlouho."16

Toto napětí mezi aktivním praktikováním na straně jedné, které „svévolně“ řídí tělo, dech a záměr, a naprosto tichou, pasivní, pouštějící praxí na straně druhé, je součástí pěstování zdraví a dlouhověkosti v Číně až do současnosti a obojí lze také nalézt v moderním pojetí Qi Gong.17,18

V dalším dílu seriálu Stručná historie Qi Gongu budu pokračovat v historickém přehledu, kde se i nadále zaměřuji především na ty postupy, které zahrnují určitý stupeň kultivace těla, než na čistě meditační nebo dechové praktiky, které jsou běžnou součástí taoistických, konfuciánských a buddhistických tradic.

9. Despeux, C. (1989). Gymnastics: The Ancient Tradition, in Kohn (1989).

10. http://literati-tradition. com/qi_gong_origins.html [accessed 24/11/2013].

11. Liu (2010), p. 36.

12. Roth, H. D, Original Tao: Inward Training and the Foundations of Taoist Mysticism. Columbia University Press: New York, p. 76.

13. Harper, D. (1998). Early Chinese Medical Manuscripts: The Nawangdui Medical Manuscript. Wellcome Asian Medical Monographs: London.

14. Graham, A. C. (1986). Chuang-tzu: The inner Chapptes. Allen and Unwin: London, p. 265.

15. To se víceméně opakuje, ‘Proto se autentičtí lidé při svých toulkách nenechávají rušit nadechováním a foukáním, vdechováním a vydechováním, vypuzováním starého a přijímáním nového; medvědí lomcování, ptačí protahování, kachní pohyby, opičí poskakování, soví zírání a tygří zírání - to vše slouží lidem k výživě těla.’, v Bromley, M. et al. (2010). Jing Shen: A Translation of Huainanzi Chapter 7. Monkey Press.

16. z Zhuangzi kapitola 11, Zai You (Letting Things Be), přeloženo z Liu, 2010, p. 39.

17.  Samozřejmě i ,,aktivní" praxe (v porovnání s tím, co Kongzi/Konfucius nazýval ,,půst mysli" nebo ,,sezení a zapomínání") může být velmi niterná a klidná a existuje celá řada technik, při nichž je tělo drženo v klidu vestoje, vsedě nebo vleže, zatímco se používají vizualizace, speciální dechové metody, jako je vdechování sluneční nebo měsíční esence, a mentální směrování toku čchi do různých oblastí těla.

18. Obecně platí, že tichá a klidná praxe je považována za výživnější a více přispívá k duševnímu a duchovnímu rozvoji, zatímco aktivní praxe je více pohyblivá a posilující. Jako jin a jang se jednotlivé praxe nevyhnutelně překrývají.

Autor: Peter Deadman