Tao v životě moderního člověka – 10. díl

Generaci před ním totéž Seneca řekl takto:

„Nikdo nemá moc mít všechno, co chce, ale každý má moc nechtít, co nemá.“

 Nechtění a nevlastnění jsou pilíře svobody. Praví Epiktetos:

 „Svobodu nezískáš splněním svých tužeb, nýbrž jejich odstraněním“.

 Lao-cu tuto svobodu povyšuje dokonce na „mystickou ctnost“, která se pěstuje takto:

 „Konání bez majetnictví

 Úspěch bez arogance

 Povyšování bez nadvlády.“

V jednání se projevuje takto:

„Dávej najevo prostotu

Udržuj jednoduchost

Omezuj sobectví

Mírni touhy.

Pak výsledky mohou vypadat takto:

„Poddáš se a zůstaneš celistvý

Ohneš se a zůstaneš vzpřímený

Snížíš se a budeš naplněný

Vyčerpáš se a budeš osvěžený

Vlastni málo a budeš přijímat

Ale vlastni hodně a upadneš do zmatku.“

K tomu Epiktetos:

„Chceš-li se zlepšovat, jev se ve věcech nepodstatných jako nevědoucí až hloupý a nepředváděj vědomosti. A když tě druzí mají za důležitého, nedůvěřuj si.“

Takhle si Stoici a Taoisté mohou hrát ping-pong. Lao-cu nabízí tvořivému člověku tento recept:

„Bez okázalosti – je jasně viditelný

Bez pýchy – je uznáván

Bez sebechvály – je zasloužilý

Bez chvástání – je dlouhodobý

Proto člověk moudrý

se řadí na konec, ale končí v čele

Vystupuje ze sebe, ale zůstává

Díky své nedůležitosti

Tak dosahuje výsledků.“

Výsledky – to znamená změny. Neustálými změnami prochází vše ve vesmíru.

„Vesmír je změna. Život je názor,“ vtipkuje Marcus Arelius nad bláhovou lidskou vírou ve schopnosti člověka měnit cokoli podstatného. Ale samotné uvědomění neustálých proměn alespoň člověku dává klid a sílu. Dodává Marcus Aurelius:

„Mysli neustále na proměny prvků jeden v druhý, neboť takové myšlenky odplavují prach pozemského života.“

Na to Lao-cu:

„Život je série přirozených a spontánních změn. Nebraň jim – tím bys jen působil smutek. Nech realitu být realitou. Nech věci téct přirozeně kupředu, jak se jim zlíbí.“ 

Takže co z těch změn dokáže provést člověk? Za jakých okolností a podmínek? S jakými výsledky?

„Uč se rozeznávat, co změnit můžeš a co nemůžeš,“ vyzývá Epiktetos. A na naši přirozenou otázku, jak to tedy rozeznávat, odpovídá stoicky:

„Můžeš změnit jen to, cos vytvořil svou myslí.“  Čili to, jak sis skutečné události vyložil, jaký vliv na tebe tento výklad měl, jaká rozhodnutí jsi na základě svého výkladu provedl, a jaké výsledky ti to v životě vytvořilo. Samotné události změnit nemůžeš. Výsledky změnit můžeš, jen když změníš svůj výklad.  A pozor:

„Čas trávený na věcech, které změnit nemůžeš, je mrháním času, který bys mohl trávit na věcech, které změnit můžeš.“

A je to ještě horší:

„Když si zamiluješ něco, co je mimo tvé zvážené rozhodnutí, zničíš si tím samotnou schopnost rozhodování.“

Chceš-li mít šťastnější život, čím dřív přijdeš na tohle, tím líp:

„K štěstí vede jen jedna cesta: vzdát se všeho, co je mimo sféru tvého rozhodování, nepokládat nic za svoje vlastnictví, odevzdat vše ostatní Bohu a štěstěně.“ 

Takže ti nakonec nezbývá, než toto:

„Nechtěj, aby se všechno dělo, jak by sis přál, ale přej si, aby se všechno dělo tak, jak se skutečně děje – a pak tvůj život bude dobře proudit.“

A jsme ze Stoicismu zpět po uši v tom „proudícím“ Taoismu.

Knížky Benjamina Kurase můžete najít např. zde:

http://www.pi-shop.cz/kuras/

Autor: Benjamin Kuras