Tao v životě moderního člověka – 11. díl

Taky věděl, že neuplyne ani jedna celá generace a následní taoisté si začnou Tao nejen vysvětlovat, ale i zbožňovat a hýčkat, debatovat o něm, definovat si je, psát o něm traktáty, analyzovat, stavět mu chrámy, zakládat mnišské komunity, vymýšlet modlitby a rituály, povyšovat mudrce na světce a vysvěcovat kněze, jak si Tao postupně přemění v náboženství. A že ta nevysvětlující vysvětlení budou hledat v jeho textu, a jestli je tam nenajdou, začnou si je vymýšlet.

Proto je do textu sám propašoval – a my si je tam teď budeme vyhledávat.

„Tao nebeské“ je dosáhnout zásluh a získat slávu – a pak je nechat plavat.

Tao je dosažení cíle absolutní prázdnoty a dokonalého míru.

Kde Tao jest, tam rovnováha jest.

Tao je neviditelné a nehmatatelné, ale přesto obsahuje formy, má v sobě substanci a esenci, která je bez výjimky pravdivá a obsahuje víru.

Tao je vrozené a přirozené, existovalo před nebesy a zemí, nehybné a neměnné, prostupující vše a nikdy nevyčerpané.

Tao bylo vždy bezejmenné a pojmenováno bylo poprvé, když bylo použito k činnosti.

Tao vyslovené je tak čiré a prázdné, že když se na ně díváte, nevidíte je, když je posloucháte, neslyšíte je, ale když je používáte, je nevyčerpatelné.

Tao v osvícení vypadá jako zatemňování, Tao v progresi vypadá jako regrese, Tao v přímosti vypadá pokrouceně.

Když necháte Tao vládnout světu, zlí duchové budou vůči lidem bezmocní.

Tao je zdroj všech věcí, poklad lidí dobrých a udržitel lidí zlých.

Tao je světu tím, čím jsou potoky a údolí řekám a mořím.

Tao nebes ubírá nadbytečné a přidává nedostatečné. Tao člověka naopak ubírá nedostatečné a přidává nadbytečné.

Kdo aplikuje Tao na sebe, jeho ctnosti budou skutečné. Kdo je aplikuje na svou rodinu, jeho ctnosti budou četné. Kdo je aplikuje na svou obec, jeho ctnosti budou úplné. Kdo je aplikuje na svět, jeho ctnosti budou univerzální.

Co působí proti Tau, brzo zanikne.

Tao je trvale nečinné, ale neexistuje nic, co by nedokázalo.

Kdyby se tomu nedalo smát, nebylo by to Tao.

To je vše, co nám Lao-cu zanechal na vysvětlenou. Nechte pestrý svět, ať vás baví. A trváte-li stále na tom, že Tao je Bůh, tak leda ten Spinozův a Einsteinův. Ta nekonečná věčná energie, která “prostupuje vše, manifestuje se v přírodě a zjevuje se v uspořádané harmonii všeho, co existuje, ale nezabývá se osudy a činy lidských bytostí.” (Slovy Einsteinovými). Otevírá nám cestu k taoisticko-zenbuddhistickému “osvícení”, které nás nadnáší nad naše osobní titěrné problémy do kosmického prostoru věčna a nekonečné tvořivosti. Bůh, který je stejně jako Tao neměnný, nekonečný a věčný, ničím neomezitelný, tvůrce všeho, co existuje a je tedy závislé na něm a jeho neustálém proudění tvůrčí energie. A v tomto smyslu je i nesvobodný, neboť uvázlý v nepřetržitém a nepřerušitelném tvoření. 

Knížky Benjamina Kurase můžete najít např. zde:

http://www.pi-shop.cz/kuras/

Autor: Benjamin Kuras