Tao v životě moderního člověka - 1. díl

Praví (v našem trochu uvolněném překladu slova Tao) Lao-cu ve slavném spisku „Tao-te-Ching“ (Tao jako učení), sepsaném asi někdy okolo 5. století před naším letopočtem, pokládaném obecně za základ taoismu. Nevíme, kolik toho o taoismu a jeho humoru věděl křesťanský vtipálek 20. století G. K. Chesterton, když napsal něco podobného:

Chtěl tím asi napravit tisíciletou pověst křesťanství jako náboženství sebevážného až tragického, třebaže kulturně i filozoficky vycházelo ze dvou humorných kultur – řecké a hebrejské. V té řecké, přibližně ve stejné době, kdy vznikal Lao-cův spisek, humorista jménem Aristofanes vynalézal komedii. V té hebrejské, též přibližně ve stejné době, začali hebrejští písmáci pod redakcí Ezdrášovou komponovat z už existujících textů a legend dílo, které se na tisíciletí stalo největším světovým bestsellerem všech dob. Dnes se mu říká Starý zákon neboli Hebrejská Bible. Hebrejský název „Tanach“ je akronym tří slov: Tóra (Knihy Mojžíšovy), Neviim (Proroci), Ketuvim (zápisy čili příběhy).

Hlavní postavou tohoto velespisu je bytost, jejíž jméno je zapsáno jako JHWH, jehož výslovnost je však neznámá, neboť je psáno bez samohlásek. Pozdější přepisy jako Jehova nebo Jáhve jsou původu křesťanského a v židovské tradici se nevyskytují. Tam je vyslovit – i kdybychom tu výslovnost znali – je zakázané a uctivě se obchází náhražkami jako Ha-Šem (doslova „Ono Jméno“). V modlitbách se nahrazuje slovem „Adonai“ znamenajícím Pán, Vládce, Svrchovaný, všemu nadřazený, Tvůrce všeho. Do češtiny se tradičně překládá jako Hospodin.  

Ostatně na té výslovnosti vůbec nezáleží, neboť je to akronym (v těch si hebrejština libuje) tří slovesných vidů bytí: „Jihie-Haja-Ve-Hove“, česky „bude-byl-a-je“. Čili Věčný. Když se tato bytost identifikuje Mojžíšovi z hořícího keře, říká si „Ehie-Ašer-Ehie“. Což se obvykle překládá jako „Jsem-Kdo-Jsem“. Jenže ono to gramaticky znamená „Budu-Kdo-Budu“. Mojžíš se tedy setkává s bytostí nejen věčnou, ale aktivní, tvůrčí, tvořící dějiny, vidící a mířící do budoucna, dávající svět do pohybu a udržující jej v pohybu. Věčné všudypřítomné Jsoucno, samotný Tvůrce, jehož si nemůžeme pojmenovat a definovat, protože tím bychom jej omezili a už by to nebyl Tvůrce.

A teď pozor:

„Tao, jež se dá popsat, není věčné Tao“, zní obvyklý překlad úvodního verše Lao-cuova spisu Tao-te-Ching. O několik kapitolek později Jeho „činnost“ (přesněji řečeno je to „věčná nečinnost“, z níž veškerá časově definovaná činnost pramení) vypadá takto:

„Veliké Tao prostupuje vše všude, Jím všechny věci vstoupily v bytí.“

Poznal Lao-cu tutéž „bytost“, přesněji „jsoucno“ čili samotnou základní inteligentní energii existence coby tvůrčí zdroj veškeré existence, jako tisíc let před ním Mojžíš? Jsou JHWH a Tao jedno a totéž, jen vyjádřené v jiných jazycích omezených jinými gramatickými strukturami?

Necháme tuto otázku neodpovězenou, abychom neriskovali, že si budeme Tao nebo JHWH definovat, a tím je degradujeme z tvůrců bytí na tvořenou bytost. Vžijme se místo toho do člověka hledajícího a kousek po kousku nacházejícího pravidla, jimiž by mohl řídit svůj život v souladu s vesmírem, v harmonii s hmotným světem a podle jakýs takýs pravidel dobra a tvořivosti. A hádejme, kdo je autorem těchto taoistických veršů:

Že by už trochu povědomé? Tak si za Tao dosadíme Hospodina YHWH a noříme se až po uši do Davidových žalmů. Děláme to proto, že naše klasické západní duchovno nám může pomoct objasnit duchovno taoistické, a to nám zároveň může pomoct oživit to naše, jež se nám ze života vytrácí, a bez něhož naší civilizaci – a možná civilizaci veškeré – už viditelně hrozí kolaps.

O tom bude tento seriál. Budeme se v něm brouzdat dějinami obou světů a pátrat po duchovních elixírech, které by mohly náš svět udržet nejen naživu, ale i v dobré náladě.  

Knížky Benjamina Kurase můžete najít např. zde:

http://www.pi-shop.cz/kuras/

Autor: Benjamin Kuras