Seriál o bylinkách TCM - Šrucha zelná (Ma Chi Xian)

Je to poléhavá jednoletá kytička s výhony dlouhými přes půl metru. Lodyhu má dužnatou, listy malé na špičce uťaté nebo vykrojené. Drobná kvítka žluté barvy, vyrůstají v úžlabí listů. Plodem je nažka s tmavošedými semínky.

Léčivka zřejmě pochází z Indie z oblasti západního Himálaje. Vyskytuje se prakticky v celé Číně. Roste také v Evropě a setkáváme se s ní i běžně u nás v teplejších oblastech naší země (na mé rodné Hané ji potkáme stoprocentně). Nalézáme ji v záhonech, v trávě, kolem kamenů, ve spárách chodníku nebo také při okrajích cest. Sběrem je pro nás celá nať, někdy i s kořínkem. Rostlina se sbírá v létě, kdy má nejvíce listů. Rostlinu očistíme a sušíme na slunci. Usušená nať má slabší vůni a mírně kyselenou chuť. Následně ji vhodně uskladníme.

Vlákninu, bílkoviny, sacharidy a tuky. Rovněž vitamin C, betakaroteny, vitamin E, kyselinu listovou, selen, hořčík, vápník, omega – 3 mastné kyseliny či kyselinu glutamovou.

Dále biogenní aminy, alkaloidy, flavonoidy, slizy a hořčiny. V literatuře se také dočteme o obsahu dopaminu a noradrenalinu a také látek, které podporují imunitní systém.

Čínské bylinkářství zařazuje šruchu do několika charakteristik. Z pohledu chuti je šrucha kyselá. Povahu má chladnou a vstupuje do dráhy tlustého střeva a jater.

Šrucha díky tomu bude působit na pročištění horkostí, které se dotýkají tlustého střeva a jater. Rovněž ji využijeme při krvácení, protože chladí krev a na odstranění toxinu (zánětlivého či nádorového procesu).

Šruchu zelnou využijeme při průjmech, ať akutních bakteriálních nebo chronických, které doprovázejí ulcerózní kolitidu. Je vhodná i při krvavých průjmech a jelikož odstraňuje toxiny a jedovatosti, lze ji využít i při nádorových onemocněních tlustého střeva.

Její účinky ocení nemocní, kteří se trápí s ekzémy nebo různými kožními vřídky či vředy. V praxi se mi podávání osvědčilo u zánětů lymfatických uzlin a na mírnění hemeroidů.

Dále doporučuji šruchu užívat při gynekologických problémech spojených s vlhkou horkostí při výtocích z pochvy s příměsí krve, svědění konečníku, zánětech močových cest a dokonce i při pásovém oparu.

V poslední době se také uvádí její přínos při onemocnění srdce, vysokém krevním tlaku nebo zánětech šlach.

Pokud neurčí bylinář jinak, používáme denní dávku 9 až 15 gramů. V praxi se mi osvědčily dávky vyšší, kolem 15 až 30 gramů.

Z rostliny připravujeme odvar. Nebo ji využíváme v čerstvém stavu.

Jelikož šruchu můžeme pěstovat, doporučuji z ní připravovat čerstvé obklady nebo masti, které použijeme při kožních problémech, kuřích okách či vředech.

Zajímavý recept uvádí ve své knize Můj bylinkový svět pan Vláďa Vytásek, kdy doporučuje čerstvou nať šruchy několikrát za den žvýkat při krvácení z dásní a počínající parodontóze.

Šrucha je velmi dobrá bylinka, na kterou bychom neměli zapomínat při střevních problémech, které jsou v naší republice stále velmi časté.

Pokud uvažujete o užívání šruchy zelné, prosím poraďte se s bylinářem o vhodnosti užití či správném dávkování.

Šrucha není vhodná pro těhotné ženy a lidi, kteří mají sníženou tvorbu žaludečních kyselin.

Autor: Milan Peterka